Má 182 centimetrů a váží těsně přes metrák - japonský android HRP-5P slibuje jednou ulevit dělníkům, kteří musejí přenášet či montovat těžký náklad v rizikovém prostředí. Neslyšíme však něco podobného již po několikáté? Není hon za automatizací jenom dalším populárním "strašením" koncem současného světa? HRP-5P připomíná, proč je automatizace tak pomalá, jako i neodvratná.

Představte si hypotetický scénář: Robot ovládající auto způsobí autonehodu a zabije člověka. Za svou chybu si od soudu vyslechne verdikt o sešrotování a pokud jeho právník neuspěje s odvoláním, skončí na smetišti. Jeho výrobce, který nedokonalým naprogramováním chybě nezabránil, bude z obliga a podobně vadné roboty může vyrábět dál. Tak může teoreticky vypadat budoucnost, protože Evropská unie uvažuje o tom, že jednou robotům udělá práva a povinnosti. 

Největší problém lidí není v jejich možném nahrazení roboty, ale paradoxně v tom, že se jimi stávají oni sami. Automatizace našich životů už dosáhla bodu, ve kterém ztrácíme schopnost být lidmi, varuje Scott Hartley. Bývalý spolupracovník Facebooku, Googlu ale i bývalého amerického prezidenta Baracka Obamy proto vypracoval seznam základních činností, které nás mohou před robotizací nás samotných ochránit.

Spisovatel Isaac Asimov už v roce 1942 ve svých povídkách o robotech definoval tři zákony robotiky. O více než sedmdsát let později začíná být jasné, že nějaká pravidla opravdu budou potřeba, protože výzkum a vývoj umělé inteligence postupuje kupředu mílovými kroky.

"Jestliže se chcete zapsat, zmáčkněte tlačítko číslo jedna," přivítá na recepci hotelové hosty robotický tyranosaurus. Pokud dáváte přednost spíše lidskému kontaktu, můžete jít k vedlejšímu okýnku - tam vás ubytuje usměvavá adroidka. V jihojaponském městě Sasebo v půlce července otevřel hotel Henn-na, v němž většinu personálu tvoří roboti. 

Návštěva světoznámé galerie patří mezi ty hodnotnější londýnské atrakce. Co byste ale řekli možnosti prohlédnout si její obsáhlé sbírky britského umění s pomocí dálkově ovládaného robota?