Přestože na zimní depresi svádí svou špatnou náladu leckdo, jde o skutečnou chorobu. Má stejné příznaky jako "klasická" deprese, ale trvá jen část roku - od podzimu do jara. Může za ni nedostatek serotoninu kvůli kratším dnům, a tedy méně slunečního svitu.

Vlky buď lidé rádi mají, nebo nemají. Málokoho ale nechávají tyto majestátní šelmy zcela chladným. Na vině je především naše dlouhá společná historie. Z ní na jednu stranu vzešel nejvěrnější lidský společník – pes – ale také obraz vlka jakožto hrozby a nebezpečného škůdce. I proto byl v minulosti nemilosrdně vybíjen. V posledních letech se nicméně začíná blýskat na lepší časy. Areály divokých šelem po celé Evropě rostou a vlky můžeme potkat dokonce i v České republice. O jaké vlky se ale jedná? Kudy se k nám dostali? A co nám mohou sdělit o dějinách vlků ve střední Evropě? 

Pterosauři byli jednou ze tří skupin obratlovců dokonale přizpůsobených aktivnímu letu. Zatímco ptáky a netopýry můžeme potkat i dnes, létající plazi definitivně odešli ze scény spolu s neptačími dinosaury před 65 miliony let. I proto je obestírá aura tajemství, kterou se jen občas podaří prorazit některému paleontologovi. 

Dobrovolnictví nepřináší jen dobrý pocit zadostiučinění, ale nezištná pomoc druhým má i reálné pozitivní účinky na tělo. Podle některých výzkumů může dokonce pravidelná dobrovolnická činnost snížit úmrtnost až o dvacet procent či snížit riziko vysokého krevního tlaku a cholesterolu.

Ve známé pohádce se Karkulka divila, proč má "babička" tak velké uši, oči a zuby. Pokud by se ale vlku převlečenému za prarodiče podívala do obličeje pořádně, udivila by ji možná jiná věc. Proč mají vlci – ale také jiné šelmy – na hlavě tak často ornamentálně zbarvenou srst? 

Na první pohled se může Země zdát jako docela příjemné místo k životu. Při pohledu z dlouhého časového hlediska se ale nacházíme na střelnici. Naši planetu každou chvíli zasáhne větší či menší vesmírné těleso. Události jako dopad tunguzského meteoritu, které sice nemají celoplanetární následky, ale i tak mohou z povrchu zemského vymazat větší město, nastávají zhruba jednou za sto let. Dopady daleko nebezpečnějších těles, které mohou vést k dalekosáhlým změnám klimatu a hromadným vymíráním, jsou daleko vzácnější.