Hodiny strávené pozorováním těla a následně vyhledáváním možných příznaků na internetu. Přestože "hypochondrem" nazve okolí občas snad každého, žít skutečně s touto duševní chorobou není lehké. A není to jen o zbytečných návštěvách lékaře.

Únava matky na mateřské vypadá jinak než únava člověka, který proflámoval celou noc, a jinak unavený je člověk bojující s těžkou nemocí. Někdy je problém tak velký, že dožene lidi do ordinací odborníků. Ty na úvod čeká náročný úkol - objektivně změřit, jak velkou únavou pacient trpí.

O počátcích evoluce mnohobuněčných živočichů, odvětvení jejich prvních linií a vzniku dvoustranné souměrnosti toho stále moc nevíme. Třebaže výzkum, nově zahrnující i studium genetické příbuznosti evolučních linií, postupuje mílovými kroky, řada klíčových událostí zůstává před našimi zraky pořád skrytá. Jedním z těchto tajemství je i postavení mlžojedů, skupiny latinsky zvané Xenoturbellida, kterou lidé poprvé objevili až v polovině minulého století. 

Lední medvědi v Antarktidě jsou víc vidět. Není to však znak toho, že jejich populace roste, ale právě naopak. 

Jezero Mono můžeme s trochou nadsázky označit za střípek cizí planety ve východní Kalifornii. Za posledních šedesát tisíc let, kdy je kompletně odříznuté od okolních toků, vyschlo do podoby koncentrovaného solného roztoku. Solanka obsahující chloridy, karbonáty a sulfáty z něj dělá nehostinné, životu nepřející místo, nemluvě o vysokých koncentracích vyložených jedů, jako je například arsen. 

Na první pohled by se mohlo zdát, že tak ikonická zvířata jako velryby už před námi neskrývají žádná tajemství. Pozornost lidí – ať už přírodovědců, umělců, nebo velrybářů – poutaly odpradávna a pronikly dokonce i na stříbrné plátno. O jejich tělesné stavbě, fyziologii i zvycích bychom měli vědět první poslední. Teprve nedávno však biologové odhalili, proč se některé druhy velryb v létě sdružují na mělčinách a zdánlivě nesmyslně se otírají o kameny.