Lidský druh zasáhl do planetárního biomu způsobem, který zřejmě v dějinách Země nemá obdoby. I pokud odhlédneme od klimatických změn, i samotná urbanizace a zemědělství mění povahu obrovských částí souše - se skoro osmi miliardami lidí na povrchu tak není divu, že se podobné změny budou muset podepsat i na tom, jaký je selekční tlak na zbylé druhy živočišného světa. Podle nejnovější studie můžeme očekávat to, co se děje v případě jiných pohrom - evoluce začne zvýhodňovat redukci tělesných proporcí.

Nějaký druh úzkostného stavu si dnes prožije až třetina populace. Lékařská věda však dnes nabízí jen omezené možnosti léčby - typicky terapii nebo psychofarmaka. Nová studie si posvítila na to, zdali může napomoci i úprava jídelníčku. Ukázalo se, že zlepšení vztahu mezi střevní mikroflórou a stavem mysli může pomoci alespoň části pacientů.  

Nemusíte být zrovna kovaným ekologem, aby bylo možné připustit, že růst lidské populace zvyšuje tlak na přežívání původních planetárních druhů. Lidská sídliště - zvláště ve své moderní podobě - dnes dosahují až k nejzazším výspám někdejšího království přírody. Člověk se tak pro mnoho druhů stává jakýmsi dalším nezbytným faktorem, kterému je třeba se přizpůsobit. Pokud chtějí přežít, mnohé druhy budou zřejmě muset dosáhnout jisté míry "autodomestikace", byť nikoliv zemědělského charakteru. Nová studie odhalila, jak tak činí šimpanzi v Sierra Leone.

Stavařina je dnes poměrně přehlíženým, o to však aktivnějším producentem skleníkových plynů. Všemožná těžká technika a překování krajiny v urbanistické celky nicméně dílem podléhá nutnosti stavět z moderních materiálů – tedy často betonu a oceli. Tým vědců pod vedením Liangbinga Hu totiž na Marylandské univerzitě ale vytvořil metodu, která by po jejich boku mohla postavit i vylepšené dřevo. To v jejich studii dosáhlo materiálových kvalit srovnatelných i s ocelí, která ale navíc mnohem lépe tepelně izoluje.

Pokud chceme jednou na Rudé planetě zapustit kořeny, bude k tomu potřeba najít a extrahovat i místní zdroje vody. Zdá se však, že nedostatku životodárné tekutiny se na Marsu bát nemusíme. Nová studie s využitím radaru pronikajícího hluboko pod marťanský povrch totiž odhalila, že u severního pólu Marsu je vody možná až příliš mnoho.

Jak přežil rybí druh Gulf killifish, který je citlivý na znečištění, v extrémně toxickém lodním kanálu v Houstonu? Kombinace rozsáhlé populace, dobrých genů a velkého štěstí pomáhá vysvětlit, jak tyto ryby dokázaly přežít v prostředí se smrtící hladinou toxinů – takovým množstvím, které by zabilo většinu živočichů.