Jsme se vesmíru sami? Jak bude vypadat případné soužití s jinými druhy? A záleží na tom? Po této otázce pátrá věda od zrodu moderní astronomie a kosmonautiky. Lidstvo jako takové pak nějakou variací téhož řeší, co dělá člověka člověkem. Zatím všechny odpovědi, kterých jsme se dočkali, byly čistě na bázi úvah – a u většiny z nich takříkajíc krev tuhne v žilách. Nová ruská hypotéza přichází s další možností, jejíž výsledek je možná ještě o fous depresivnější, než je u jiných řešení Fermiho paradoxu zvykem.

Loni na podzim oslavoval svět astronomie velkou událost: Skrze pravděpodobný asteroid později pojmenovaný Oumuamua došlo na první detekci průletu mezihvězdného tělesa sluneční soustavou. Nejenže to zbořilo některé naše dosavadní představy o podobě podobných objektů – naznačilo to také, že obdobné průlety mohou být daleko častější, než jsme do té doby tušili. Není tak nepředstavitelná ani situace, kdy namísto průletu gravitační vliv Slunce, Jupitera či jiných planet mezihvězdného návštěvníka navždy lapí v našem kousku vesmíru. Nová práce možná našla právě takového hvězdného zbloudilce. 

Čtvrteční tisková konference NASA vyvolala velká očekávání již dopředu. Bylo známo, že se bude mluvit o posledních odhaleních roveru Curiosity na Rudé planetě - také však bylo známo, že se tiskovky bude účastnit vědkyně specializovaná na organické molekuly či vědec odpovědný za výzkum chemie atmosféry. Den poté jsme chytřejší - sonda totiž na Marsu (opět) našla organické molekuly, skutečně významná je však především druhá studie přinášející důkazy o propojení metanu a marťanských ročních období.

Ve vědeckofantastickém románu Setkání s Rámou spisovatele Arthura C. Clarkea prolétne sluneční soustavou obří automatizovaná mimozemská sonda velká desítky kilometrů. Budoucnost alespoň pozemských kosmických sond ovšem bude zřejmě přesně opačná. V uplynulém měsíci americká NASA dokončila první fázi mise MarCO, která k Marsu vyslala prozatím nejmenší pár sond v historii. Bude-li úspěšná i druhá fáze – samotný průlet kolem Marsu – automatické mise zítřka se nejspíše budou dále zmenšovat.

Ačkoliv Pluto již nemá status planety, neznamená to, že nepřestává být předmětem vědeckého zájmu. Ba spíše naopak. Pozoruhodný svět nám nově odhalil více o tom, jak vznikala periferie sluneční soustavy. Zdá se totiž, že Pluto vzniklo spojením velkého množství komet. Nejznámější plutoid nám tak říká více o tom, jak komety vznikaly a kolik jich ve sluneční soustavě bylo.

Jsou tomu zhruba tři roky, co se stal motor EM Drive slavný. Údajný revoluční pohonný systém, který je pouze napájen elektřinou, totiž svým principem porušuje hned několik fyzikálních zákonů. Přesto u něj různé prvotní studie naměřily znatelný tah. Jak k tomu dochází, zatím nikdo nevěděl - spekulovalo se snad nad vznikem virtuálních částic či podobně exotickým řešením. Očekávání levnějších letů po sluneční soustavě i nutnost přepsat fyziku však minulý týden vzala definitivně za své. Zdá se totiž, že celý zázrak EM Drive nakonec není nic víc, než jen chybou měření danou magnetickým polem Země.