Mladá sluneční soustava byla extrémně chaotickým místem. Trvalo miliony let, než se náš současný domov dostal do stavu relativní stability, jaký si posledních několik miliard let užívá – a který umožnil i bezpečný vývoj mnohobuněčného života na Zemi. Nová práce vědců ze Švýcarska, Francie a Německa nám dává zcela nový náhled na to, jak moc byla tato perioda mládí sluneční soustavy brutální. Zdá se totiž, že minimálně jedna (spíše více) planet první generace byla zcela zničena.

Před zkonstruováním moderních teleskopů a vysláním dálkově řízených sond si lidé představovali Venuši jako rajskou planetu. Snad kvůli své jmenovkyni, římské bohyni krásy a lásky, měla Venuše hostit bujné pralesy, pravěká monstra a mírumilovné obyvatelstvo. Když se v průběhu 20. století začaly hromadit pochyby, zprvu jim široká veřejnost nepřikládala velkou váhu. Detailní průzkum s využitím dálkově řízených sond v šedesátých letech ovšem vyřkl finální ortel – Venuše je spíše peklem než rájem. Přesto si je Zemi v něčem podobná.