Člověk

Radikálové ve větší či menší míře ohrožovali snad všechny lidské civilizace. Nejinak tomu je i dnes. Pod vlivem hromadných sdělovacích prostředků se navíc situace zdá být ještě dramatičtější. Ať už se ale jedná o radikální islamisty, fanatické nacionalisty nebo severokorejské stalinisty, ta nejpodstatnější otázka zůstává stále stejná: Kde se v lidech bere touha někoho slepě následovat a třeba pro něj i obětovat život?

Čtyři měsíce s mimotělním mechanickým srdcem strávilo ve Fakultní nemocnici v Motole dítě, které čekalo na transplantaci srdce. Lékaři museli zvolit toto náročné řešení, protože malému pacientovi selhávalo vlastní srdce a problém se už nedal zvládnout pomocí léků. Unikátní předtransplantační péče i transplantace se zdařily a dítě je už v domácí péči, uvedla nemocnice ve středeční tiskové zprávě. 

Lidé, kteří v mládí trpěli obezitou, nemají po zdravotní stránce zcela vyhráno, ani když zhubnou. Podle nedávného výzkumu jsou totiž i poté ohroženi zákeřnou chorobou více než ti, kteří si kila navíc nikdy nevypěstovali.

Je horší přežívat ve vegetativním stavu, nebo být v kómatu, ve kterém člověk vnímá, ale je uvězněn v nehybném, nefunkčním těle a nikdo o tom neví? Unikátní vědecká metoda umožňuje se na to pacientů zeptat přímo. Odpovědí pomocí myšlenek.

Historie lidského rodu je pořádně zamotaná. Dnes už například můžeme s jistotou prohlásit, že do našeho genofondu na různých místech a v různých časech přispívaly i další druhy rodu Homo. Pořád ale platí, že se předkové moderních lidí vyvinuli v Africe. Černý kontinent jim také následně posloužil jako odrazový můstek k osídlení zbytku světa. Přesné načasování jednotlivých migrací – včetně té nejspektakulárnější, která započala už v Africe – ale zůstává nejasné. Nově se navíc ukazuje, že ty úvodní mohly být daleko dávnější, než si doposud výzkumníci mysleli.

Třebaže se to při pohledu z naší kotliny, kde nejpočetnější část populace představují lidé bez vyznání a třetina populace se pokládá za ateisty, může zdát zvláštní, ve většině zemí panují vůči ateistům zásadní předsudky. To se týká jak zemí, kde se, podobně jako v České republice, většina lidí nepokládá za věřící, tak zemí, kde je příslušnost k některému náboženství běžná či dokonce samozřejmá. Nejběžnějším předsudkem je, že ateisté postrádají pevně ukotvenou morálku, a jsou proto náchylnější k neetickému jednání. Jak běžný ale tento názor je? Vyznívá pomalu v sekulárních společnostech? A sdílejí jej i sami ateisté?