Na tuto otázku odpovídá vynikající animace, kterou zpracoval astronom James O'Donoghue. Dává představu o proporcích těles v našem vesmírném sousedství.

Klip začíná trpasličí planetkou Ceres, obíhající mezi drahami Marsu a Jupiteru. Pokračuje k planetám. Postupuje od nejmenšího Pluta přes pozemskou družici Měsíc k Merkurovi, Marsu, Venuši a Zemi k ledovým obrům Neptunovi a Uranu a plynným obrům Saturnovi a Jupiteru. Nakonec ukazuje (z našeho pohledu gigantické) Slunce.

Během 45 sekund se obraz oddaluje, aby se do záběru vešly největší planety a naše životadárná hvězda, zatímco náš svět – modrá Země – se mění v titěrnou tečku.

Velikosti, náklony a rotace vybraných těles – to vše je v tomto klipu věrně zobrazeno v měřítku.

A vše se točí

K animaci můžeme připojit několik čísel. Země měří v průměru 12 742 kilometrů, obr Jupiter 139 820 kilometrů. Slunce má průměr 1,39 milionu kilometrů a vešlo by se do něj milion Zemí.

Vše v animaci se přitom točí kolem své osy. Proč? Je to dáno vznikem těles z částí rotujícího disku mlhoviny. Když hmota houstla v soustavě (padala ke středu), bylo to obdobné situaci, kdy krasobruslařka přitahuje nohy i ruce a roztáčí piruetu.

Fyzika to vysvětluje zákonem o zachování momentu hybnosti. Z něj vyplývá, že když zmenšíte poloměr rotace, tak se zvýší úhlová rychlost.

O'Donoghue ve své animaci upravil pouze rozmístění objektů – přitlačil je blíž k sobě, aby vešly na váš monitor. Realistická měřítka vzdáleností by způsobila, že byste nic neviděli.

Pro názornost si Sluneční soustavu můžeme převést do pozemských měřítek: Pokud by Zemi představovala kulička o průměru dva centimetry, celá soustava by měla rozlohu Prahy. V takovém případě by Slunce bylo koulí o průměru dva metry a vzdálenost mezi Zemí a Sluncem by byla 200 metrů.

O'Donoghueův klip se stal virálním. Ve středu 4. května měl na kontě více než osm milionů zhlédnutí.