Konec éry dinosaurů před 66 miliony let je přičítán následkům dopadu komety nebo asteroidu, který vyhloubil Chicxulubský kráter na dnešním poloostrově Yucatán v Mexiku. Nový objev naznačuje, že k němu mohl přispět dopad dalšího vesmírného tělesa.

Tým vedený geologem Uisdeanem Nicholsonem z Heriotovy-Wattovy univerzity ve skotském městě Ediburghu odhalil v Atlantiku u pobřeží západoafrické Guineje dosud neznámý kráter. Měří v průměru přibližně 8,5 kilometru, leží v hloubce 300 až 400 metrů a výzkumníci ho pojmenovali Nadir podle 100 kilometrů vzdálené podmořské hory.

Průzkum ukázal, že Nadir patrně vznikl dopadem objektu o velikosti 400 metrů do 800 metrů hlubokého moře.

Vypadá to jako kráter, je to tedy…?

Vědci nalezli kráter během průzkumu pobřeží, který popisuje studie v magazínu Science Advances. Jeho cílem bylo popsat tektonické oddělení Jižní Ameriky od Afriky v období křídy.

Pomocí seismických vln výzkumníci odhalili strukturu odpovídající impaktnímu kráteru, tedy proláklině, která vznikla dopadem tělesa. Místo kráteru Nadir u pobřeží Guineje, kam dopadla na konci éry dinosaurů vesmírná skála. | zdroj: Profimedia

„Při výkladu dat jsem narazil na neobvyklý kráterovitý útvar, který se nepodobal ničemu, co jsem kdy viděl. Měl všechny znaky impaktního kráteru,“ cituje Nicholsona časopis The Conversation.

Kráter Nadir je už dávno pohřben pod nánosy sedliny. Jeho profil však svědčí o impaktním původu.

Vypovídají o něm zejména rozsah kráteru, poměr jeho výšky a šířky i výšky okraje, kopeček uprostřed prohlubně, který nejspíš vytvořila hornina, a také sedliny vytlačené tlakem nárazu.

Chaotické usazeniny mimo dna působí jako materiál vyvržený z kráteru bezprostředně po srážce. Žádná z alternativních možností, jako vznik vlivem běžných geologických procesů či kolaps podmořské sopky, přitom neodpovídá místní geologii ani geometrii samotného kráteru.

Máme tři scénáře. Vyberte si

Pokud kráter skutečně vznikl vlivem dopadu kosmického tělesa, vytvořila se po dopadu z planetky velká ohnivá koule, která se okamžitě téměř celé odpařila, stejně jako část oceánské vody.

Světlo z dopadu muselo být viditelné stovky kilometrů daleko. Vlivem dopadu vznikly také rázové vlny odpovídající zemětřesení o síle 6,5 až 7 stupňů Richterovy škály a přívalové vlny tsunami.

Nejzajímavější jsou ale indicie, které naznačují, že těleso dopadlo na naši planetu před 66 miliony let s tolerancí jeden milion let.

Vznik impaktního kráteru Nadir. Na prvním obrázku se blíží vesmírné těleso rychlostí 20 kilometrů za sekundu. Na druhém je fáze nárazu a vyhloubení kráteru ohnivou koulí. Její pohybová energie se přenese do podloží, které se taví a deformuje. Zvedá se vlna tsunami. Vesmírné těleso se z 95 procent vypaří. Nakonec se materiál vlastní tíhou vrací do vyhloubeného prostoru. | zdroj: Profimedia

Autoři studie proto upozorňují, že Nadir mohl vzniknout během dopadu obřího tělesa, které měřilo 10 až 15 kilometrů a vytvořilo Chicxulubský kráter. Navrhují tři scénáře, jak by spolu oba dopady mohly souviset:

1) Oba krátery vznikly rozpadem mateřského tělesa – větší úlomek vedl k Chicxulubskému kráteru a menší k Nadiru.

Objektem, který způsobil vyhynutí dinosaurů byla patrně kometa, proto tato možnost přichází do úvahy. Komety jsou křehčí tělesa, gravitace Země ji může snadno roztrhnout.

2) Tělesa dopadla nezávisle, svou pouť k Zemi ale zahájila vlivem srážky v pásu asteroidů. Taková událost mohla k Zemi vyslat spršku více těles najednou.

3) Náhoda. Obě tělesa mohla přiletět na Zemi shodou okolností ve stejné době. Tak velké těleso, jaké vytvořil Nadir, dopadne na Zemi průměrně každých 700 tisíc let.

Potvrdí vrty předpoklad vědců?

Autoři studie upozorňují, že jejich závěry čerpají pouze z mapování mořského dna. Není tedy zatím jisté, že Nadir je skutečně impaktním kráterem.

K tomu bude nutné odebrat vzorky ze dna oceánu. V nich by vědci měli najít horniny vznikající při dopadu planetek.

„Už jsme podali návrh na povolení vrtů v kráteru Nadir přes Mezinárodní program pro průzkum oceánů,“ řekl v The Conversation Uisdean Nicholson.

Pokud se ukáže, že Nadir je skutečně impaktní kráter vzniklý v době dopadu chicxulubského tělesa, mohlo by být další vysvětlení velkého rozsahu masového vymírání na konci křídy, na které doplatili dominantní dinosauři.