Odborníci na mimozemské civilizace se spojili s výzkumníky velryb a vedli dvacetiminutový rozhovor s keporkakem jménem Twain.

Marťan z Pacifiku

Možná patříte k početné skupině lidí, která se pozastavuje nad tím, proč vědci věnují hromadu času i peněz na to, aby navázali kontakt s mimozemšťany, když tahle stvoření možná ani neexistují. Obřím mozkům, s nimiž sdílíme planetu, přitom pozornost nevěnují. Vědci ze SETI se toho možná už dovtípili.

Spolu se znalci velryb se vypravili na plavbu za keporkaky (Megaptera novaeangliae), až čtyřicetitunovými kolosy, kteří dorůstají patnáctimetrové délky, k jejich lovištím u břehů jihovýchodní Aljašky. Cílem expedice bylo přehrát kontaktní výzvu a zjistit, zda na ni některý z blízkých obřích plejtváků zareaguje.

Jeden vskutku zareagoval. Připlul keporkak Twain a strávil 20 minut v ‚rozhovoru‘ s nahrávkou komunikace, kterou vědci předchozího dne zaznamenali od členů hejna, ke kterému Twain patří.

„Domníváme se, že to byla historicky první komunikační výměna tohoto druhu mezi lidmi a keporkaky v jazyce keporkaků,“ cituje magazín IFL Science z prohlášení evoluční bioložky Brendy McCowanové z Kalifornské univerzity v Davisu, která se experimentu účastnila.

„Co přesně nám Twain sděloval, je záhadou,“ říká McCowanová, „i když hádáme, že to bylo něco jako: ‚Co děláš na vodě, ne v ní?‘ nebo ‚Pozor na kosatky!‘“

Potíž spočívá v tom, že nevíme, jaké poselství výzumníci Twainovi v nahrávkách přehrávali. Existuje také možnost, že konverzace mohla keporkaka dopálit.

Mohl nastat případ typický pro situace, kdy použijete pochybný překladač jazyka, kterému nerozumíte, a v reakci na sdělení, že tomu, s kým vedete dialog, zemřela tchyně, řeknete „z celého srdce blahopřeji“.

I přes riziko mezidruhového faux pas však byli vědci výsledkem nadšeni. Jak by ne, když s mimozemšťany žádnou komunikaci dosud nezažili.

„Naše výsledky ukazují, že Twain se fyzicky i akusticky účastnil tří fází interakce. Fáze 1: zapojení, fáze 2: diskuse, fáze 3: odpojení,“ píše tým ve studii, či spíše v článku detailně popisujícím neobvyklý experiment, který najdete volně přístupný v časopise Aquatic Biology.

Tým v něm nechal pozorovatele, kteří rozhovor neslyšeli, sledovat Twainovo chování, aby se ověřilo, zda tenhle mořský savec skutečně reaguje na přehrávání vokalizací z lodě. A vyšlo najevo, že na ně reagoval a odpovídal.

Trénink na mimozemšťany?

„Keporkaci jsou nesmírně inteligentní, mají složitý sociální systém, vyrábějí nástroje – sítě z bublin k lovu ryb – a intenzivně mezi sebou komunikují jak písněmi, tak širokou škálou zvuků,“ připomíná v IFL Science další účastník experimentu Fred Sharpe z Aljašské velrybí nadace.

Astrofyzik Laurance Doyle z Institutu SETI upozorňuje, že komunikace s mimozemskou civilizací by mohla fungovat pouze za předpokladu, že s námi mimozemšťané budou chtít komunikovat. A to není jisté.

„U keporkaků jsme ale chuť ke komunikaci pozorovali,“ upozorňuje Doyle.

Takový výklad ojedinělého experimentu se samozřejmě nedá přeceňovat. Je možné, že Twain je výjimečným tvorem svého druhu, protože ostatní keporkaci se k lodi nepřiblížili. Takže kdoví, zda se mu nakonec nedivili, že se s lidmi vůbec zahazuje.

Třeba Twainova konverzace s naším druhem byla jen zoufalým pokusem přimět dvounohé tvory ze souše, se kterými keporkaci sdílejí planetu, k tomu, aby konečně přestali pálit fosil, a tak neohřívali vodu v oceánech.

Přes všechny nejistoty však vědecký tým načrtl rozhovory s velrybami jako možný trénink na dialog s mimozemšťany. Mohly by nám pomoci naučit se posuzovat složitost exotických zpráv, které dostáváme, ale zatím jim nerozumíme.