Dokážeme jednou mluvit s velrybami?

5. 11. 2021 – 14:41 | Technologie | Ladislav Loukota | Diskuze:

Dokážeme jednou mluvit s velrybami?
Suchozemský a mořský savec – člověk a vorvaň. Epická ukázka freedivingu – volného potápění bez dýchacího přístroje. | zdroj: Profimedia

Vědci se snaží pomocí umělé inteligence vytvořit slovník vorvaního jazyka, který by nám umožnil domluvit se s největší ozubenou velrybou.

Román francouzského spisovatele Roberta Merleho je Až delfín promluví líčí, jak se lidé pokoušejí domlouvat s delfíny. V šedesátých letech minulého století, kdy poprvé vyšel, byla taková mezidruhová komunikace pokládána za ryzí sci-fi. Její vize se nicméně jednou může stát realitou.

Vědecký tým vedený izraelským počítačovým vědcem Michaelem Bronsteinem z londýnské Imperial College, který tvoří experti několika oborů, se snaží rozluštit, jak komunikují jiní mořští savci – vorvani – a jejich „jazyk“ přeložit, aby mu lidé rozuměli.

Schopnost pochopit vorvaně by nám umožnila ještě lepší komunikaci, než je ta, kterou v Indickém oceánu zachytil ruský fotograf a freediver Michael Korostolev. 

Jazyků víc než v Babylonu

Projekt nazvaný CETI (Cetacean Translation Initiative), je unikátní snahou nalézt mezidruhovou komunikaci pomocí strojového učení – odvětví umělé inteligence založené na myšlence, že systémy se mohou učit z dostupných dat poznávat vzory a rozhodovat se bez člověka.

CETI vznikl na jaře 2020, jeho kořeny se ale datují do setkání výzkumníků z různých oborů z roku 2017. Jeho úspěch by mohl být definitivní odpovědí na odvěkou otázku biologie: Mají zvířata jazyk?

Víme, že jiní živočichové mezi sebou dovedou umně komunikovat. Často to dělají způsoby, které jsou pro člověka nedosažitelné – feromony, pachy nebo třeba tancem. Občas ale používají specifické zvuky. A to už je cosi, co se našemu jazyku povážlivě blíží.

Výzkumníci z CETI se domnívají, že jsme zvířecím jazykům – v jejich případě jazyku kytovců – dosud nevěnovali dostatečnou pozornost.

„Myslím si, že jsme se zvířecí řečí ještě nezabývali dost dlouho," cituje magazín Hakai Karstena Brensinga, německého mořského biologa, který napsal několik knih o komunikaci zvířat. Brensing je přesvědčen, že komunikaci mnoha živočichů lze nazvat jazykem.

„Zvířecí jazyk má vlastní sémantiku. To znamená, že určité zvuky mají pevně daný význam, který se nemění,“ upozornil Brensing.

Gramatika v živočišné říši

Sémantika je však jenom jednou podmínkou skutečného jazyka – další je gramatika, tedy určitý soubor pravidel pro stavbu slov a vět. Zjednodušeně řečeno, jedno slovo (například „los“) může znamenat jiné věci, pokud zazní v jiných souvislostech („koupil jsem si los“, anebo „los má mohutné parohy“).

Také v tomto případě se zdálo, že živočichové kromě člověka postrádají jakýkoliv slovosled či kontext. V roce 2016 však japonská studie publikovaná na webu Current Biology odhalila různé významy v komunikaci sýkor.

Ptáci se podle zjištění vědců vzájemně jedním druhem volání varovali před příchodem predátora – ale pokud se "slovosled" varovného zvolání obrátil, reagovali odlišně.

Víme přitom, že ne všechny tyto způsoby komunikace jsou vrozené. Na území Severní Ameriky se dnes například šíří nový dialekt“ strnadců – populace se učí zpívat v jiném počtu tónů než dosud.

Ani u zvířat tedy není dorozumívání neměnné, jak by se dalo čekat při pohledu na ty nejprimitivnější způsoby zvířecí komunikace, třeba výhružné vrčení psa.

Potřebujeme miliardy vorvaních slov

Obdobně jako v případě emocí nebo vědomí je proto možné, že jednodušší základní prvky jazyka nejsou vlastní jen lidem, ale i jiným živočichům. Projekt CETI by to mohl prokázat u vorvaňů.

Tito obří savci mezi sebou nekomunikují slavnými táhlými zvuky jako jiné druhy velryb, ale pomocí mnohem kratších zvuků připomínajících „klikání“. A ty lze snadno převést do digitální podoby.

Vorvani jsou vodní živočichové volající na sebe na dálku, nemohou si při vzájemné komunikaci pomoct řečí těla nebo chemickými signály. A to vytváří evoluční tlak na dokonalejší zvukové dorozumívání.

Rozluštit ale hypotetický jazyk bude o to složitější, že nemáme z čeho vycházet. Strojová učení sice již odhalila v komunikaci vorvaňů určité pravidelné vzorce, ale u toho se zatím výzkum zastavil. Stále navíc schází dostatek dat k tomu, aby mohla umělá inteligence přijít na kloub vorvanímu jazyku.

Zatímco strojová učení, která doplňují lidské fráze, se učily z desítek miliard slov a frází, projekt CETI nashromáždil „pouhých" 100 tisíc různých klikacích zvuků vorvaňů.

Nyní se výzkumníci budou snažit zaznamenat větší množství zvuků. Cílem je získat vzorek aspoň čtyř miliard vorvaních „slov“. To by mělo umožnit určit prvky vorvaní gramatiky.

Když se dva baví, třetí se diví

Navíc bude nutné dekódovat sémantický význam jednotlivých slov. Jinak se sice může podařit vytvořit ekvivalent chatbota, který skutečně bude schopný vést komunikaci s vorvaněm – ale my stále nebudeme vědět, o čem se oba vlastně baví.

Můžeme tak dokázat existenci jazyka. Bude nám ale k jazyku chybět slovník.

Odhalit význam velrybích slov bude nejspíše sáhodlouhým úkolem, který musí spoléhat jak na spolupráci vorvaňů, tak další pozorování toho, v jakém prostředí zaznívají častěji jaké fráze. Díky strojovému učení však taková vize poprvé v historii nepůsobí nereálně.

Zdroje:
Current Biology, CETI, Hakai

Nejnovější články