Navzdory podobné velikosti jako má Země a srovnatelné délce roku na Venuši kvůli husté atmosféře panují teploty okolo 450 °C. Drtivý tlak a mraky kyseliny sírové činí spolu s vysokými teplotami povrch Venuše neobyvatelný pro jakoukoli známou formu života. Stejné faktory zároveň výrazně ztěžují průzkum přímo na místě.

Přesto se podle nejnovějších poznatků zdá, že by se v některých ohledech mohla Venuše Zemi překvapivě podobat. Jak referoval americký planetolog Paul Byrne na nedávné konferenci v texaském Woodlands, Venuše možná představuje jedinou další kamennou planetu s výjimkou Země, která dnes ve Sluneční soustavě oplývá deskovou tektonikou.

Vědci už od 60. let 20. století vědí, že se kontinentální masy zvolna pohybují po povrchu Země v důsledku rozpínání mořského dna u středooceánských hřbetů. Tam, kde se kontinentální desky srážejí, zase dochází subdukci, tj. zasouvání jedné desky pod druhou, a recyklaci materiálu.

Životodárné tektonické desky?

Zůstává zatím otevřenou otázkou, zda je tento dynamický a rovnovážný systém nutnou podmínkou vzniku života nebo obyvatelnosti planety. V každém případě desková tektonika napomáhá účinnému cyklování mnoha látek a jen s její pomocí mohou probíhat dostatečně účinné zpětnovazebné procesy udržující na Zemi více méně stabilní klima.

Blízká obdoba pozemské deskové tektoniky mohla podle některých modelů kdysi probíhat na Marsu. Spolu s tím, jak vysychaly marsovské oceány a měnily se podmínky v kamenném plášti planety, ale i podle nejoptimističtějších modelů dávno ustaly také pohyby kontinentálních desek.

Dynamickým změnám povrchu mohou podléhat i některé měsíce velkých planet, v naší soustavě zejména Jupiterův měsíc Europa. Ledový povrch Europy plný brázd a zlomů naznačuje, že zde dochází k častým a výrazným přestavbám ledových ker. Z hlediska působících sil a probíhajících procesů ale jde o něco docela jiného, než je pozemská desková tektonika.

Na okraji zájmu

Venuše v tomto ohledu dlouhou dobu stála na okraji planetologického zájmu. Není tak lehce přístupná přímému geologickému průzkumu jako Mars a takřka nikdo neočekává, že by mohla na povrchu hostit život. Rozsáhlé oblasti planety navíc vypadají docela mladě, a tak vědci tradičně soudili, že povrch Venuše pokryly před pouhými desítkami až stovkami milionů let obrovské výlevy lávy.

To někteří výzkumníci dávali do souvislosti s absencí deskové tektoniky. Energie, která se hromadí pod povrchem, podle jejich modelů jednou za čas unikne v podobě kataklyzmatických sopečných erupcí a dalších vulkanických jevů. V každém případě převládá názor, že případné známky dávné deskové tektoniky stejně nemáme vzhledem ke značným změnám povrchu šanci odhalit.

Detailní analýza povrchových útvarů na Venuši a jejich rozložení spojená s počítačovým modelováním ovšem naznačuje, že jsme se možná ohledně povrchu Venuše od počátku mýlili.

Venušina kůra pracuje

Podle Paula Byrna a jeho týmu druhá planeta Sluneční soustavy sice neoplývá stejným typem deskové tektoniky jako Země, patrně ale není v tomto ohledu ani tak pasivní jako Mars. Skalní hřebeny, horské hřbety a zlomy naznačují, že kůra Venuše "pracuje". Co je ale daleko důležitější, tyto terénní nerovnosti nápadně často ohraničují nízko položené planiny, které měří stovky až tisíce kilometrů.

Podle počítačového modelu to není žádná náhoda. Planiny tvoří bloky kontinentální kůry, které se vlivem procesů probíhajících v plášti planety pozvolna hýbají, nezřídka rotují a otírají o sousední "kry". Celý proces více než dynamické vznikání a zanikání kůry na Zemi připomíná spíše srážení ledových ker na hladině polárního moře.

V tomto ohledu se Venušiny "kontinenty" podobají některým oblastem na Zemi, například čínskému Sečuanu. Ten, podobně jako další bloky odlišného horninového složení, které uvízly v nitru kontinentálních mas, také reaguje na geologické tlaky mírně odlišně od okolní krajiny a přispívá tak ke vzniku nerovností na svých hranicích.

Jakékoli blízké srovnání se Zemí je samozřejmě jen přibližné. V každém případě ale podle výzkumníků platí, že desková tektonika nepředstavuje proces typu "buď, anebo"
. Zřejmě nenalezneme jen planety podobné Zemi, které ji mají plně rozvinutou, a planety v tomto ohledu zcela pasivní. Působením mnoha vnitřních i vnějších faktorů mohou vznikat také různé přechodné stavy a exoplanety v soustavách jiných hvězd tak mohou být ještě různorodější, než jsme si doposud dokázali představit.