Historie číslic, která dnes používáme, je příběh indického důvtipu, arabské učenlivosti a evropského tmářství.

Ty číslice jsou hindské, upozorňovali Arabové Evropany 

Dějiny jsou plné paradoxů, které se nevyhýbají ani matematice a zápisu číslic. Jedním z nich je například to, že arabské číslice nevymysleli Arabové.

Číslice 0, 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8 a 9 jsou modernizovaným souborem znaků starých Indů. Zrodily se v moudrých hlavách učenců, jejichž jména neznáme. Jejich číslice však zmiňují buddhistické texty.

Znaky 1 až 9 se vyvinuly z písma bráhmí kolem roku 300 před naším letopočtem. Číslice nula se poprvé objevila v pátém století na měděných deskách. Arabové číslice převzali a šířili dál.

Do povědomí evropských vzdělanců se dostaly z knih bagdádských učenců – astronoma Al Chorezmího (Počítání s indickými číslicemi, v latinském překladu Algoritmi de numero Indorum, 825 n. l.) a filozofa, matematika a lékaře Alkinduse (O používání hindských číslic, Ketab fi Isti´mal al-´Adad al-Hindi, 830 n. l.).

Jak je patrné, oba se netajili původem číslic, které popisovali. Přesto je Evropané přiřkli Arabům.

Církev brzdou matematiky

V Evropě se tyto číslice jako první pokoušel zavést koncem desátého století Gerbert z Aurillaku, pozdější papež Silvester II., který se s nimi seznámil ze zmíněných knih během studií v Barceloně. Narazil však na tmářství, na zaslepenost a odpor církevních hodnostářů. Klerici v číslicích viděli černou magii muslimů a židů.

Na starém kontinentu začaly číslice hindských matematiků převažovat až ve dvanáctém století poté, co je zpopularizoval Leonardo Fibonacci, nejvěhlasnější matematik své doby. Evropané poznávali jejich výhody vůči římským číslicím, které do té doby převažovaly. Nové číslice umožňovaly nejen jednodušší výpočet, ale také snazší zápis.

Vývoj indických číslic do číslic arabských a evropských. | zdroj: Wikimedia Commons/k volnému použití

Moderní symboly pro čísla se prosazovaly zejména v obchodu a na univerzitách, urychlily rozvoj algebry. Tento vývoj nezvrátily ani nejrůznější zákazy. Stáli za nimi jak církevní hodnostáři, tak světští úředníci, kteří tvrdili, že arabské číslice usnadňují podvody – stačí přece připsat na konec nulu.

Algoritmici, tedy zastánci arabských číslic, začali mít navrch nad abakisty, kteří se drželi římského systému zápisu čísel.

Poklona moudrým Indům

Arabové mají zásluhu na tom, že se nové číslice rozšířily do Evropy. Největší poklona za ně by však měla mířit do Indie, kde vznikly.

Význam starověkých indických matematiků zmiňuje Dušan Zbavitel v knize Moudrost a umění starých Indů. Cituje v ní historika Arthura Bashama, který o starých Indech řekl:

„Dluh západního světa Indii v tomto směru nelze docenit. Většina velkých objevů a vynálezů, na něž je Evropa tak hrdá, by byla nemožná bez rozvinutého matematického systému, a ten by byl nemyslitelný, kdyby se Evropa nebyla zbavila těžkopádné soustavy římských číslovek. Neznámý muž, který vymyslel nový systém, byl ze světového hlediska po Buddhovi nejvýznamnějším synem Indie.“

Dotčeni evropskou přezíravostí by se každopádně mohli cítit nejen Indové, ale i staří Etruskové. Římské číslice, které se používaly před arabskými, nevymysleli staří Římané, ale vyspělá etruská civilizace, žijící převážně na území dnešního Toskánska.