Neurovědkyně odhalily pozoruhodnou vlastnost našich mozků, které jsou ve spojení se zrakem silně „genderově předpojaté“.

Může to být zábavné, ale i děsivé, když vás oči pletou a vy vidíte, jak na vás ze zásuvky, z brambory nebo z rozeklaného skaliska zírá lidská tvář.

Říká se tomu obličejová pareidolie a přihodí snad každému. Není to nic nového, mozek si s námi občas pohrává a pomocí fantazie si domýšlí neurčité nebo nejasné podněty do povědomých tvarů.

Genderově předpojaté mozky

Trojice neurovědkyň z Národního institutu mentálního zdraví v americké Bethesdě ve svém výzkumu, zveřejněném na webu PNAS, narazila na zajímavou věc, které si před nimi nikdo nepovšiml: Obličeje, které pozorovatelé vidí v neživých věcech, patří až na výjimky mužům.

Vědkyně k experimentu přizvaly 3 815 dobrovolníků. Ženy i muži byli v této skupině rovnoměrně zastoupeni.

Účastníkům experimentu výzkumnice ukazovaly 250 obrázků věcí, které připomínaly tváře – třeba zvláštně tvarovaná jablka či brambory, kmeny stromů, anebo zásuvky. Dobrovolníci měli každou imaginární tvář označit jako mužskou, ženskou, anebo neutrální.

Graf vypovídající o převaze iluzorních tváří mužů. | zdroj: Kredit-Wardle et. al

Výsledek neuroložky překvapil. Účastníci experimentu desetkrát častěji označili tváře jako mužské než ženské. Na 90 procent iluzorních obrázků hodnotili jako obličeje mužů, zatímco pouze 9 procent obrázků přiřazovali ženám.

Vědkyně přitom nenalezly žádný rozdíl ve vnímaném pohlaví iluzorních tváří u hodnotících mužů a žen. Jejich klasifikace se téměř nelišila. Tendence hodnotit iluzorní obličej častěji jako mužský, než ženský nebyla ovlivněna pohlavím hodnotitele.

Některé z hodnocených tvarů. V konvici a kostele patrně vidíte ženskou tvář, v ostatních případech se vám ukáže mužský obličej. Pod obrázky vidíte hodnoty na škály mužský-ženský obličej (viz graf). Ve výzkum vědkyně zjišťovaly také další parametry vnímání pareidolie, například věk a štěstí a podobně. | zdroj: Kredit-Wardle et. al

„Naše výsledky upozorňují na výraznou zaujatost ve vnímání pohlaví u mužů i žen. Poskytují nám důkazy, že iluzorní podněty jsou zpracovávány oblastmi mozku zapojenými do sociálního vnímání a poznávání,“ píše se ve studii.

Co však vězí za tím, že iluzorní tváře, které vidíme, vnímáme jako mužské? Výzkumnice na to jednoznačnou odpověď nemají.

Neurovědkyně provedly několik experimentů, v nichž se ji snažily nalézt. Zkoumaly například, zda genderová předpojatost nemohla být způsobena názvy objektů. Zkoušely obrázky v různých odstínech a stupních šedi. A pomocí výpočetního modelování prověřovaly rovněž možný vliv určitých abstraktních křivek. Nic z toho ale výrazný genderový nepoměr nevysvětlovalo.

Když řeknete člověk, navodíte pojem muž

Vědkyně přesto poskytují svůj výklad:

„Výsledek může být ovlivněn tím, že muž je výchozím pohlavím v sociální komunikaci. Podle tohoto výkladu vnímání iluzorní tváře v objektu vyvolává koncept ‚osoby‘, a ten zase navozuje pojem ‚muž‘, pokud dodatečné informace nenaznačují jinak,“ vysvětlují neuroložky ve studii.

Jednoduše řečeno: Náš mozek potřebuje nějaké další zvláštní a výrazné rysy, třeba řasy, dlouhé vlasy, upravené obočí nebo namalované rty, aby v iluzorním obličeji vnímal ženu.

Nabízí se otázka: Nezpůsobily si zjištěný genderový nepoměr nakonec samy ženy svým výrazným make-upem?

Jednoznačné vysvětlení každopádně chybí.