Nejen odborníky, ale i laiky vždy zajímalo, nakolik se mohli neandrtálci porovnávat s pravěkými lidmi. Jednalo se o divochy podobné našim zvířecím příbuzným, nebo sofistikované vynálezce, kteří si v řečových schopnostech, vytváření symbolické kultury a tvorbě nástrojů nezadali s našimi přímými předky? Donedávna na tomto poli zuřily pouze nekonečné diskuse podporované nepřímými důkazy ve prospěch jednoho či druhého přístupu. Nyní se podle všeho vychýlí ručičku pomyslných vah jasně ve prospěch kulturních neandrtálců

Abychom nekřivdili starším badatelům, dokladů o možné neandrtálské kultuře v průběhu minulých desetiletí nashromáždili celou řadu. Nejednalo se přitom jen o kamenné nástroje, které koneckonců občas využívají i naši dnešní zvířecí příbuzní.

V Iráku nalezené kosti neandrtálců nesly stopy květinového pylu, což řada výzkumníků interpretovala jakožto doklad organizovaného pohřbu se souvisejícími rituály. Podobně záhadná je i struktura z rozlámaných krápníků ve francouzské jeskyni Bruniquel, jejíž stáří možná dosahuje až 175 tisíc let.

Barevné mušle ze Španělska, orlí spáry z Chorvatska a ptačí kosti s prokazatelně vytrhanými pery sporadicky nacházené v Evropě a Asii zase podle dalších vědců dokazují, že se neandrtálci rádi zdobili pery, drápy či tělními malbami. Nemluvě o řadě jednoduchých rytin a maleb, jejichž stáří ukazuje spíše na neandrtálce než moderní lidi.

Všechny tyto doklady jsou ovšem nepřímé. Jejich stáří výzkumníci určili jen s velkou dávkou nejistoty, nebo nebyly přímo datovány vůbec, a jejich spojení s neandrtálci nasvědčuje v lepším případě pouze přítomnost neandrtálských kostí v bezprostřední blízkosti.

Tajemství španělských jeskyní

Jako blesk z čirého nebe se proto jeví výsledky, o kterých referuje tým evropských badatelů v posledním čísle prestižního vědeckého časopisu Science. Jejich autoři se rozhodli datovat stáří jednoduchých maleb z několika španělských jeskyní.

Tyto objekty, La Pasiega, Maltravieso a Ardales, se už dříve proslavily stovkami černých a okrových čar, puntíků, obrysů a otisků rukou, geometrických či palicovitých útvarů a snad i jednoduchých náčrtků lidí či zvířat. Identitu nejstarších autorů se přitom nikdy nepodařilo upřesnit. Všechny jeskyně byly navíc obývané různými zástupci lidského rodu více než 100 tisíc let.

Samotné malby výzkumníci přímo datovat nemohli. Vzhledem k tomu, že se jednalo o jeskynní prostředí ovšem mohli zaměřit své přístroje na vrstvy uhličitanu vápenatého vysráženého nad a pod zkoumanými uměleckými díly.

Vzhledem k tomu, že dávní umělci umístili svá díla na krápníky či stěny, které stále přirůstají, vlastně tak zachovali nesmazatelnou stopu o svém stáří. Samotný odhad, jak rychle přirůstá uhličitan vápenatý na jeskynních objektech, by však byl značně nepřesný. A to i v případě, že bychom znali dokonale podmínky prostředí panující ve Španělsku během posledních tisíciletí.

Dřív než přišel moderní člověk

Daleko přesnější odhady nabízí analýza založená na porovnání množství radioaktivního izotopu uranu a jeho rozpadového produktu, taktéž radioaktivního izotopu thoria, ve vrstvách uhličitanu. Uran je na rozdíl od thoria do jisté míry rozpustný ve vodě, a tak se ve stopových množstvích dostává i od krápníků a dalších vysrážených jeskynních útvarů. Zde následně dochází k jeho rozpadu na radioaktivní thorium, a protože se tento nerozpustný izotop nemohl do vzorku dostat jiným způsobem, můžeme podle poměru dvou radioaktivních izotopů vzorky datovat.

Po opatrném odebrání vzorků a jejich následné analýze došli badatelé ke zjištění, že nejstarší malby v jeskyni La pasiega dosahují stáří nejméně 65 tisíc let a jejich obdoby z jeskyně Maltravieso jsou ještě o necelé dva tisíce let starší.

V jeskyni Ardales podle všeho vznikaly malby ve dvou oddělených obdobích. Podobně jako ve zbývajících dvou jeskyních asi před 66 tisíci let a poté ještě jednou, zhruba před 46 milénii. Vzhledem k tomu, že se moderní člověk dostal do Španělska až před 45 až 40 tisíci lety, předcházejí jej tyto umělecké projevy o zhruba 20 tisíc let.

V inkriminované době naopak na iberském poloostrově prosperovali neandrtálci, což z nich dělá takřka jisté autory těchto jednoduchých uměleckých děl. Nemůžeme samozřejmě vyloučit ani možnost, že se moderní člověk dostal do oblasti dnešního Španělska daleko dříve. Takové hypotéze ale nenasvědčuje jediný přímý důkaz a byla by ještě daleko větším šokem než neandrtálští umělci.

Důkladná příprava uměleckého díla

Přiřazení nejstarších jeskynních maleb neandrtálcům má dalekosáhlé důsledky. Nejen, že se jedná o první přímý důkaz jejich symbolické kultury. Otázky vyvolává i podstata tohoto umění a jeho souvislost s pozdějšími malbami našich přímých předků. Podle jedné z hypotéz neandrtálci na stěnu promítali své tělní malby a potažmo i představy o sobě samotných.

Nástěnné malby ve španělských jeskynních vytvořili neandrtálci, šlo o promyšlená umělecká díla. Pro plný náhled rozklikněte | zdroj: Profimedia

Rozhodně se ale muselo jednat o promyšlené úkony. Řada maleb plynule navazuje na nerovnosti povrchu nebo je přímo využívá. Obrysy rukou zase mohli umělci vytvářet jen po důkladné přípravě. A řada míst tone ve tmě i během slunečných dní, takže neandrtálci museli využívat umělé osvětlení.

Stejný typ jednoduchých maleb se navíc objevuje další tisíce let. Některé z těchto objektů různí výzkumníci už v minulosti označovali za možná díla neandrtálců, ale bez bližších důkazů tyto myšlenky zase rychle zapadly.

Dnes je podle všeho budeme muset přehodnotit a objektem zájmu se jistě stane i vývoj tohoto umění až do jeho úplného zániku a nahrazení uměním modernějším. Ani to ovšem nezačalo "na zelené louce", neboť na řadě míst plynule navazuje na starší malby a doplňuje je. Umění neandrtálců tak možná sehrálo zásadní roli i při vzniku naší vlastní kultury.