Ovocné mušky (octomilky, Drosophila melanogaster), u kterých výzkumníci vyvolali pocit hladu, žily déle, i když snědly velké množství kalorií.

Tento výsledek výzkumu vědců z Michiganské univerzity naznačuje, že samotný pocit hladu může vyvolat účinky přerušovaného půstu. A jedinec ve skutečnosti nedostatkem potravy trpět nemusí.

Mušky, které cítily hlad, žily déle

„Pij do polopita a jez do polosyta.“ Tato rada dodnes platí za nepřekonané pravidlo stravování. Studie z Michiganské univerzity, zveřejněná v časopise Science, však napovídá, že reakce našeho těla na nedostatek, anebo naopak na přemíru kalorií je složitější. 

Omezený příjem potravy vyvolaný například populárním přerušovaným půstem, nemusí souviset se zdravím. Přesto je hlad pro nás větším přítelem, než bychom mohli předpokládat.

„Účinky omezení stravy na prodloužení života jsme oddělili od všech nutričních manipulací se stravou, na kterých vědci pracovali mnoho let, abychom mohli říci, že nejsou nutné,“ shrnuje závěry zmíněné studie v magazínu Science Alert fyziolog Scott Pletcher.

Vědci ve studii dospěli k závěru, že není potřebné přijímat méně kalorií. Důležitější však je navodit pocit nedostatečného množství potravy. Takový pocit přitom může být falešný. A přesto účinkuje.

Hlad je důležitý

Starší výzkumy na octomilkách pomohly vědcům rozpoznat nervové signály hladu a sytosti v mozku. Víme také, že aminokyseliny s rozvětveným řetězcem jsou základní živiny, které (nejen) u drobných mušek vyvolávají pocit sytosti. Konzumace většího množství těchto aminokyselin výrazně snižuje pocit hladu.

Octomilka na snímku z elektronového mikroskopu. | zdroj: Profimedia

Aby vědci zjistili, jaký to může mít vliv na stárnutí, udržovali ovocné mušky hladové tím, že jim dávali potravu s nízkým obsahem aminokyselin s rozvětveným řetězcem. Určovali přitom jejich hlad podle toho, kolik hmyz snědl jídla z nové nabídky několik hodin po předchozím krmení.

Výsledky ukázaly, že mušky, které dostaly potravu s nízkým obsahem zmíněných aminokyselin, se při pozdější konzumaci najedly víc. Tyto mušky se také zaměřily na potraviny s vysokým obsahem bílkovin namísto potravin bohatých na sacharidy. To naznačuje, že jejich chování bylo řízeno potřebou, nikoliv touhou.

Tento poznatek autory studie přiměl k dalšímu experimentu: aktivovali specifické neurony vyvolávající pocit hladu. Při tom zaznamenali pozoruhodný výsledek: jejich majitelé žili déle.

Snížení aminokyselin vyvolávajících pocit sytosti v potravě octomilek vedlo k tomu, že jejich hladové neurony vytvořily modifikované podpůrné bílkoviny zvané histony, které se vážou na DNA a pomáhají regulovat genovou aktivitu.

Fungujeme jako octomilky?

Výzkumníci se domnívají, že tyto modifikované histony by mohly být spojovacím článkem mezi stravou, reakcemi na hlad a stárnutím. Předpokládají, že chronický hlad může být adaptivní reakcí „zprostředkovanou modifikacemi histonových proteinů v nervových obvodech, která zpomaluje stárnutí“.

Takový výklad může vysvětlit, proč nízkoproteinová strava prospívá našemu metabolismu. I když zřejmě tělu poskytuje dostatek živin, signály hladu v mozku zcela neutiší. Náš organismus se tak příslovečně „nažere, i když koza zůstane celá“.

Ač jsou octomilky vzdáleny lidem, sdílejí s námi 75 procent genů souvisejících s nemocemi. Jejich metabolismus a titěrný mozek mají také užitečné podobnosti s metabolismem a větším mozkem savců.

Studie z Michiganu naznačuje, že omezení kalorií může prodloužit délku života a podpořit zdraví. Je však nutné provést mnohem víc výzkumů, než bude možné nové poznatky rozšířit na lidi, upozorňují vědci.