Věda o zívání: Opravdu je nakažlivé, hlavně mezi ženami

- Člověk autor: Jan Toman

Snad ani nejde vymyslet věc obyčejnější a nudnější než zívání. Proč by se jím proboha měl někdo zabývat? Možná už proto, že zívají téměř všichni obratlovci, od ryb po člověka. Zřejmě tedy půjde o věc velmi důležitou, nebo alespoň související se samotnými základy hlavních tělních funkcí. Přesto je jeho účel pořád trochu záhadou. 

Zívání přeskakuje především mezi ženami a má hluboké evoluční kořeny

Zívání přeskakuje především mezi ženami a má hluboké evoluční kořeny,zdroj: ThinkStock

Pravděpodobně slouží k ochlazování těla, zejména mozku, případně lepšímu okysličení krve. Obě navržené funkce se nicméně mohou doplňovat. Zívání má zřejmě navíc sociální roli – většina čtenářů jistě zná z vlastní zkušenosti nutkavou potřebu si zívnout, když zahlédnete zívající osobu.

Jako spouštěč zívání přitom může sloužit i samotný zvuk tohoto aktu, když o něm čteme nebo dokonce jen přemýšlíme!

Fenomén nakažlivého zívání podle posledních poznatků souvisí s empatií, schopností se vcítit do pocitů druhých. V mozku se při něm aktivují podobné dráhy a intenzivně se rozvíjí okolo pěti let věku, tedy ve stejné době jako empatie.

Osoby s poruchami empatie, například autisté nebo psychopaté, také zívají daleko méně. Zívání se navíc nakažlivě šíří i mezi řadou dalších savců. Jeho studium tak může odhalit leccos o jejich duševním životě a evoluci naší vlastní psychiky.

Jedny z nejzajímavějších objevů o nakažlivosti zívání publikovala trojice italských biologů, která se zaměřila na člověka, ale na rozdíl od předchozích studií, které probíhaly téměř bez výjimky v laboratoři, své subjekty pozorovali za přirozených podmínek – ve škole, kanceláři či restauraci.

Nebyla to žádná hračka. Data výzkumníci sbírali celých pět let. Jako spontánní zívnutí hodnotili taková, kterým nepředcházelo v předchozích pěti minutách žádné zívnutí v bezprostředním okolí. Za "nakažení" jiným zívnutím naopak označili takové epizody, kterým ve třech předchozích minutách zívnutí předcházelo.

Právě na tyto události se zaměřili. Zdokumentovali pohlaví obou interagujících osob a jejich vztah – zda se jednalo o kolegy, blízké přátele či dokonce rodinné příslušníky.

Výsledky silně podpořily hypotézu, že nakažlivost zívání závisí na empatii. Zatímco samotná frekvence zívání se mezi muži a ženami neliší, ženy se zíváním "nakazily" daleko častěji. O ženách je přitom známo, že jsou ve srovnání s muži v průměru empatičtější a výrazněji se vciťují do pocitů druhých.

Tuto jejich tendenci potvrdily dotazníkové studie a dokonce i přímá pozorování mozkové aktivity – ženy prožívají emoční hnutí pozorovaných osob daleko intenzivněji. Empatie je však důležitá pro obě pohlaví, neboť umožňuje normální fungování ve společnosti.

Zívání se také přednostně přenáší mezi osobami s blízkým vztahem. Nejčastěji mezi příbuznými, o něco méně často mezi přáteli a kolegy a nejméně mezi cizinci.

Předchozí studie potvrdily, že se nakažlivé zívání vyskytuje také mezi lidoopy, dalšími opicemi, psy a vlky. Někdy dokonce přesahuje hranici druhu – může probíhat například mezi psy a vlky nebo psy a lidmi.

Ve většině případů se navíc stejně jako v provedené studii přenáší přednostně mezi jedinci s blízkým vztahem. Vzácněji bylo na zvířecích modelech pozorováno i přednostní "nakažení" samic. Zdá se tak více než pravděpodobné, že také u ostatních druhů souvisí nakažlivost zívání s empatií.

Zívání tak může posloužit jako silný důkaz, že člověk některé klíčové rysy své psychiky sdílí s řadou dalších tvorů a nemusí být tak výjimečný, jak si někteří výzkumníci myslí.

Tagy: zajímavosti a kuriozity zdraví a životní styl věda a poznání evoluční biologie zívání

Zdroje: Vlastní