Čína udělala další významný krok v rámci svého ambiciozního vesmírného programu. Do vesmíru v úterý vypustila vůbec první kvantový satelit na světě. Nejde přitom jen o technologický pokrok, tato technologie pomůže Číně k bezpečnému přenosu vysoce citlivých dat. 

Hemží se naše vesmírné okolí životem, nebo je Země s přítomností živých organismů osamocenou výjimkou? Odpověď na tuto otázku nedává spát celým generacím badatelů.

Na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS) míří modernizovaný kosmická loď Sojuz MS, z kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu raketa Sojuz odstartovala ve 3:35 SELČ. Její cesta je netradiční v tom, že k ISS poletí dva dny, aby bylo dost času otestovat její vylepšení.

Existují další světy vhodné pro život i někde "tam venku"? Podobně se možná při pohledu na noční oblohu alespoň jednou ptala většina z nás. Astronomové ale na otázku navazují a ptají se: Pokud ano, za jakých podmínek – kde je máme hledat a byli bychom vůbec schopni takové planety zachytit? Nedávná konference The Astrophysics of Planetary Habitability se zabývala právě těmito tématy. Jaké odpovědi i nové otázky nám přinesla?

Rudou planetu dnes pokrývá suchá mrazivá pustina. Vlivem nízkého atmosférického tlaku se na jejím povrchu takřka nikdy neudrží tekutá voda – tu zde nalezneme buď ve formě ledu, nebo vodní páry. Kapalná zůstává jen výjimečně, za přítomnosti vhodných příměsí, a vždy jen po krátkou dobu. Dnešní Mars tak rozhodně není žádnou rajskou zahradou. Před miliardami let tomu ale mohlo být docela jinak.

Ve sluneční soustavě známe hned několik těles s podpovrchovými oceány a o řadě dalších se domníváme, že je mají. Odkud ale tělesa získávají teplo, které udrží vodu kapalnou? U větších těles může významně přispívat vnitřní ohřev rozpadem radioaktivních prvků. Zejména u těles s vyšší výstředností nebo v orbitální rezonanci s dalšími měsíci se může silně projevit i slapový ohřev. Předpokládalo se, že při něm by se uvolňovalo teplo zejména ve vnější ledové slupce či v horninovém jádře, tedy v pevných látkách. Je to ale všechno? Robert Tyler z Goddardova kosmického střediska NASA, který minulý týden navštívil Katedru geofyziky MFF UK a konferenci Living Planet Symposium, si to nemyslí