Vesmír

Ačkoliv jde zatím o polooficiální oznámení, nový japonský záměr v zásadě počítá s vybudováním sedm metrů vysoké dvoutunové rakety, která by měla v březnu příštího roku "skákat" do výšky 100 metrů a poté se vertikálně vrátit zpátky na zem. Jde tedy o podobný demonstrátor sloužící pro další potenciální vývoj, jakým byl v roce 2012 nosič Grasshopper společnosti SpaceX. Jeho experimentální "hopsání" nahoru a dolu bylo základem pro vývoj opětovně přistávajících prvních stupňů nosiče SpaceX, a bude zřejmě základem i pro vývoj BFR. Směřuje Japonsko k podobnému cíli?

Byť může vesmír při pohled na noční oblohu působit skoro neměnným dojmem, napříč miliony let jsou hvězdy, mlhoviny i galaxii vystaveny neustálému pohybu. Teprve moderní metody spoléhající nejen na dlouhodobé pozorování nebeské mechaniky, ale i simulování možných minulých či budoucích scénářů, nám začínají vytvářet obrázek o tom, jak naše bezprostřední kosmické okolí vypadalo miliardy let nazpět. Aktuálně se to ukázalo na práci, podle níž nám byla sesterská galaxie naší Mléčné dráhy po celou dobu zřejmě na očích - po její srážce s galaxií Andromeda z ní však dnes zbylo pouhé torzo. 

Přeměna Rudé planety podmínky podobné těm na Zemi je populární koncept fikce již skoro po půlstoletí. V poslední době se idea dostává do popředí i díky ambicím Elona Muska, který se netají tím, že by na Marsu rád vybudoval lidskou kolonii, která by jednou mohla nastartovat i teraformaci samotnou. Vzdor těmto vzletným idejím však aktuální studie NASA připomíná, že bychom stále měli zůstat nohama na zemi. Na základě dnešních technologií je podle agentury přeměna Marsu totiž stále nerealizovatelným snem.

Objevili jsme místo, pod nímž by se na čtvrté planetě mohla stále ukrývat voda v kapalném stavu - právě takovou zprávou překvapili v úterý italští vědci po analýze dat získaných evropskou sondou Mars Express. Byť je nové zjištění daleko od potvrzení, odhalení potenciálního jezera může přesto pomoct budoucím misím.

Astronomie si minulý týden připsala významný úspěch na relativně nové frontě - poprvé se podařilo detekovat neutrina přicházející ze vzdáleného galaktického jádra. Objev značí lepšící se kapacity neutrinové astronomie, přesto jde však zřejmě o pouhý vrcholek ledovce toho, čím tento obor ještě může být.

Ve čtvrtém dílu mikroseriálu o černých dírách přichází po vysvětlení jejich původu a základním rozdělení na řadu jejich vnitřní struktura. A také poodhalení toho, co se děje v těsné blízkosti černých děr, včetně záhady, co se stane s objekty, které do ní padají.