Saturn díky svému systému prstenců pravidelně vyhrává planetární soutěže krásy. Jeho prstence se skládají z nespočetného množství kamenného a ledového „smetí“, které z dostatečné dálky působí nádherně vyhlazeným dojmem.

Stojíme na počátku nové, vzrušující éry dobývání vesmíru, kdy hlavní otěže pomalu převezmou soukromé společnosti. Rychlý rozvoj a úspěchy SpaceX či United Launch Alliance ukazují, jak efektivní může být kosmický program, pokud zbaven byrokratických obstrukcí a inženýři nejsou odkázáni na politiky řídící se pouze výzkumy veřejného mínění. V porovnání s překotně se rozvíjejícím soukromým sektorem to vypadá, že americká agentura NASA v současnosti ztrácí dech. Nemluvě o potížích ruského Roskosmosu. 

Exoplanet, tedy planet mimo naši sluneční soustavu, už známe přes tisícovku. Ve většině případů jsou ale příliš daleko a příliš matné na to, abychom je mohli s pomocí stávajících dalekohledů pozorovat přímo.

Pokud máte nějaký nápad, jak zajistit pobyt stálé lidské mise na Marsu, měli byste se o něj podělit s americkým Národním úřadem pro letectví a vesmír (NASA). Američané totiž vyzývají veřejnost, aby jim pomohli vymyslet, jak to udělat, aby lidé mohli trvale obývat rudou planetu. 

Spousta filmových fanoušků považuje 3D filmy za slepou uličku a zbytečné pozlátko. Ale co je to proti fyzikům, kteří jsou přesvědčeni, že samotné tři rozměry, které spolu s časem bereme za neměnný základ veškerého vesmíru, jsou klam.

47 Ursae Majoris, HD 149026, PSR 1257+12... tohle všechno jsou současná označení hvězd, kolem kterých obíhají jedny ze stovek objevených exoplanet. Až k nim ve vzdálené budoucnosti dorazí lidé, nebude od věci mít pro tyto světy nějaké praktičtější jméno.