Zákeřný parazit či poslední výkřik: Proč nemocní žabáci vábí samice jako šílení

31. 3. 2016 – 18:55 | Příroda | Jan Toman | Diskuze:

Zákeřný parazit či poslední výkřik: Proč nemocní žabáci vábí samice jako šílení
Japonská rosnička | zdroj: Flickr.com/Norio Nomura

Populace žab, ale i ocasatých obojživelníků, zažily v posledních letech prudký pokles. Oproti jiným případům vymírajících druhů ale v tomto případě můžeme identifikovat jeden klíčový faktor ovlivňující jejich úbytek – chytridomykózy obojživelníků. Některé oblasti na světě byly těmito nebezpečnými houbovými onemocněními zasaženy méně, jiné hůř. 

Náchylnost k chytridomykózám se liší i podle druhu. U některých obojživelníků se nákaza téměř neprojeví, jiné může přivést až na hranu vymření. Chytridomykózy v každém případě představují velké riziko. Zvlášť když nedávno vyšlo najevo, že možná mohou svými hostiteli manipulovat, aby dál uspíšily své šíření.

I když se většinou mluví o chytridomykóze obojživelníků jako o jedné nemoci, její původce, druh Batrachochytrium dendrobatidis, ve skutečnosti sestává z řady více i méně nebezpečných kmenů. Nejhorší následky mívá zavlečení určitého kmene do nové oblasti, jejíž obyvatelé na něj nejsou přizpůsobeni.

Samotná houba útočí na hostitele na mnoha frontách, poškozuje ale hlavně jeho obranyschopnost a vnitřní látkovou rovnováhu. Nakažený jedinec ztrácí síly, zažívá nekoordinované pohyby a nakonec většinou umírá na selhání srdce.

Vzhledem k tomu, že chytridomykózy mohou dohnat druh až k vymření, čekali bychom, že se nákaza výrazně podepíše na životaschopnosti nakažených jedinců. Pokud se navíc chce obojživelník infekci ubránit, musí do boje s ní přesunout množství zdrojů, které by normálně použil na růst či rozmnožování. Koneckonců, i my po nákaze chřipkou spíše utlumíme svou činnost, než abychom začali pracovat ještě víc a usilovněji.

Vážnost projevů chytridomykózy se rozhodla prozkoumat dvojice jihokorejských vědců. Pro zjednodušení si zvolili jeden druh, rosničku japonskou, a začali zaznamenávat její kvákání. Právě délka, kadence a další charakteristiky žabího vábení umožňují nejlepší odhad životaschopnosti těchto obojživelníků.

Už dříve se například ukázalo, že frekvence kvákání určitých brazilských žab klesá u jedinců více nakažených střevními parazity. Následně stačilo přiřadit nahrávku určitému jedinci, chytit ho, setřít vzorky z povrchu kůže a provést test na Batrachochytrium dendrobatidis.

Výsledky statistického testu ovšem výzkumníky doslova šokovaly. Samci nakažení chytridomykózou lákali partnerky s vyšším úsilím než samci nenakažení!

Jejich projevy obsahovaly víc kváknutí na jeden zpěv. Jednotlivá kváknutí byla navíc delší a nakažení samci měli rovněž tendenci k protahování celých zpěvů. K těmto ovlivněním nákazou byli náchylnější větší samci než samci drobní.

Jak je možné, že se nákaza projevuje úplně opačně, než bychom čekali?

Možností je několik. Nelze vyloučit, že evoluce nastavila žabí samce tak, aby při opravdu vážné nákaze rezignovali na obranu a raději všechny zdroje investovali do posledního pokusu o rozmnožení. Takový "poslední výstřel" jim při vyhlídce na zdlouhavý a předem prohraný boj s nemocí může zajistit alespoň nějaké potomky.

Druhou, čistě spekulativní, možností je, že se žáby prostřednictvím přilákání co největšího počtu samic nakazit co nejvíc dalších příslušníků populace. Evoluce za většiny situací "nehledí" na dobro druhu, a jedinci mohou svou nevýhodu dohnat tak, že na stejnou startovní čáru dostanou i ostatní příslušníky popualce.

Nutno však dodat, že podobné cílené škození nebylo v přírodě téměř nikdy pozorováno, protože nakažení jedinci mají většinou lepší možnosti, jak naložit se svými zdroji.

Poslední možnost je asi nejzajímavější. Teoreticky může totiž chováním hostitele manipulovat i sám parazit! Pokud by houba donutila samce intenzivněji lákat pohlavní partnerky, mohla by se šířit rychleji a stala by se tak ještě nebezpečnější, než jsme si dosud mysleli.

Možná parazitární manipulace hostitelů ze strany chytridomykóz se každopádně dostává do popředí vědeckého zájmu.

Zdroj: D An & B Waldman (2016): Enhanced call effort in Japanese tree frogs infected by amphibian chytrid fungus. Biology letters, 12(3).

Zdroje:
Vlastní

Nejnovější články