Postupně ovšem bylo objeveno hned několik oblastí, kde se zkamenělé organismy zachovaly vlivem nejrůznějších procesů do nejmenších detailů – někdy dokonce i s měkkými tkáněmi jako jsou svaly, cévy nebo nervy. Platí zde ovšem jedno velké ALE. V naprosté většině případů totiž šlo o původně vodní prostředí.

Na suché zemi se zkameněliny většinou tak dobře nezachovaly. Známe proto důležité detaily starobylých členovců, měkkýšů a dalších vodních bezobratlých. Jemné nuance měkkých tkání obratlovců, zejména těch suchozemských, pro nás ale zůstávají záhadou.

O to významnější je poslední objev britských archeologů, kterým se v anglickém Sussexu podařilo objevit dinosauří lebku obsahující zkamenělé zbytky mozku. Z těch se následně mezinárodnímu týmu vědců podařilo vyčíst důležité detaily dokreslující naše představy o nervovém centru druhohorních obrů.

Třebaže mozky obratlovců patří k nejobtížněji se zachovávajícím orgánům, výzkum jejich stavby u zkamenělých organismů má překvapivě dlouhou historii. Výzkumníci se však zpravidla museli omezit na nepřímé doklady – odlitky nalezených mozkoven, vlysy na jejich vnitřní straně, digitální rekonstrukce a srovnání se žijícími příbuznými.

Jedna z nejstarších takto zkoumaných mozkoven, více než 150 let starý nález z britského ostrova Wight, shodou náhod náleží druhu blízce příbuznému nositeli té nejnovější. Obě lebky pocházejí z příbuzenstva dobře známého "kachního" dinosaura rodu Iguanodon, který se mohl pohybovat po dvou i čtyřech nohou– pravděpodobně zástupců rodu Barilium nebo Hypselospinus.

Nalezený dinosaurus žil na začátku křídového období před zhruba 133 miliony let. Danou oblast Sussexu tehdy pokrývala částečně zalesněná mokřina podléhající sezónním záplavám. Jedna z nich se stala osudnou i nalezenému jedinci. Jeho hlava po utopení zapadla do hlubších, bezkyslíkatých, vod. Právě to umožnilo výborné zachování obsahu mozkovny.

Dinosauří lebka obsahující zkamenělé zbytky mozku | zdroj: Geological Society

Nalezený mozek pochopitelně není v původním stavu. V průběhu jeho přeměny na horninu se smáčkl a deformoval, nemluvě o tom, že není zcela kompletní. Vzniklou dutinu navíc vyplnil materiál pocházející z vnějšku lebky. Jak ale ukázal výzkum s pomocí elektronového mikroskopu a rentgenového tomografu, uvnitř smáčklého mozku a na jeho povrchu se dochovaly i ty nejdrobnější detaily.

Výzkumníkům se podařilo identifikovat mozkové obaly, cévy včetně nejmenších kapilár a povrchové oblasti kůry. Povrch zkamenělého mozku pokrývá materiál zachovávající strukturu mozkových obalů. Ta se projevuje dokonce i na mikroskopické úrovni. Stejně tak jsou patrné zbytky závitů na povrchu orgánu, cév a šedé hmoty mozkové.

S trochou zjednodušení by se dalo říct, že při zkamenění nahradily mozek fosfáty a karbonáty – bílkoviny nahradil kalcit a cévy navíc vyplnil siderit. Celá struktura mozku včetně mikroskopických znaků byla nahrazena kamenem.

Z rekonstruovaného tvaru a velikosti mozku je možné odvodit řadu závěrů o evoluci nervové soustavy dinosaurů a inteligenci jedinců daného druhu. Obecně se soudí, že mozkové obaly těchto dinosaurů byly masivní, podobně jako u dnešních krokodýlů.

Podle nynějšího nálezu se ale zdá pravděpodobné, že byly spíše tenčí. To by ponechávalo více místa pro mozek samotný a příbuzní iguanodonů by se tak mohli přiblížit nejinteligentnějším dinosaurům. Tomu nasvědčují i další indicie. V porovnání s dnešními krokodýly měli 1,5krát, ale možná až 5krát větší poměr objemu mozku k velikosti těla.

Mozek těchto dinosaurů měl navíc rozvinuté obě hemisféry koncového mozku i podvěsek mozkový. Stejně tak ale mohou být zdánlivě tenké obaly dány způsobem zachování mozku. Velikost orgánu se kromě toho mohla pohybovat spíše v dolní části rozmezí.

Kvůli cévám také není příliš jasná stavba zadních částí mozku. Iguanodoni ale v každém případě ovládali komplexní pohyby, chování, sociální zvyky a zřejmě i námluvy a péči o snůšku vajec. S největší pravděpodobností tedy šlo o relativně inteligentní zástupce suchozemských obratlovců.