Ty nejjednodušší biologické otázky zároveň patří mezi nejtěžší. Jednou z nich je, proč se větší zvířata zdají pomalejší a nemotornější než zvířata menší. Na vině prokazatelně není pouze větší setrvačnost o mnoho hmotnějších těl. Už dříve vědci spočítali, že třeba sloni se pohybují až o 90 procent pomaleji, než bychom očekávali od závislostí platících u malých savců, jako jsou myši nebo rejsci. Do věci očividně vstupuje řada faktorů. Mezi ty nejvýznamnější ale bezpochyby patří rychlost přenosu nervových signálů, nebo ještě lépe, rychlost reflexů.

Z přírody známe různé, nezřídka podivné, životní strategie. Na jednu stranu existují parazitické rostliny, které vysávají své zelené hostitele. Tuto skupinu zastupuje například jmelí. Nalézt můžeme také masožravé rostliny, které lapají hmyz nebo dokonce malé obratlovce. Živočichové to rostlinám "vracejí" prostřednictvím nejrůznějších forem býložravosti. Výjimkou nejsou ani parazitické vztahy založené na vysávání rostlinných šťáv nebo tvorbě hálek, zduřelých útvarů z rostlinné tkáně. Mezi nejpodivnější potravní strategie se ale dozajista zařadí nově objevený vztah mezi duby, hálkujícími vosičkami a kaňatci, parazitickými rostlinami z čeledi vavřínovitých. Přinejmenším v Americe totiž kaňatce vysávají živiny přímo z hálek a pomyslný souboj mezi zvířaty a rostlinami tak posouvají na úplně novou úroveň.