Tým Johna Kapplelmana z Texaské univerzity v Austinu zveřejnil v novém vydání magazínu Nature studii, která popisuje příčinu smrti Lucy, slavné samice australopitéka, která žila před 3,2 milionem let. Odborníci došli k závěru, že zemřela pádem ze stromu. Jenže řada vědců s tím nesouhlasí.

Ospalé městečko Piltdown v jihovýchodní Anglii by asi nikdy nevstoupilo do historie, kdyby se v jeho okolí roku 1912 neuskutečnil epochální paleontologický objev. Amatérský archeolog Charles Dawson a paleontolog Arthur Smith Woodward tehdy s velkou pompou oznámili nález fosilního člověka, dlouho hledaného "chybějícího článku" mezi člověkem a opicí. 

Vzácná soška Věstonické venuše vědcům odhalí svá další tajemství. Za přísných bezpečnostních opatření v doprovodu zakuklenců přicestovala do brněnské laboratoře, kde ji čekají hodiny pod speciálním skenerem. Archeologové chtějí zjistit bližší informace o tom, jak a z čeho přesně byla soška vyrobená.

Příběh Howarda Cartera, britského egyptologa a objevitele Tutanchamonovy hrobky, obletěl svět. Inspiroval celé generace egyptologů a zásadním dílem přispěl ke zviditelnění do té doby poněkud obskurního oboru. Stejně tak dal vzniknout romantickým představám o božských faraonech, jejich kletbách a vraždících mumiích, které se staly nedílnou součástí literární a filmové kultury. Rozhodně ale neplatí, že by se okolo místa faraonova posledního odpočinku určité záhady nenašly. Můžeme si jen domýšlet, jak překvapený musel Carter být, když na boku mumie z doby bronzové našel prvotřídní železnou dýku…

Až od někoho uslyšíte, že doba velkých objevů skončila a v nalezení skrytých kulturních pokladů světového významu už doufá jen několik snílků, můžete kontrovat slovy Chauvet-Pont-d'Arc (Chauvetova jeskyně). Právě tak se jmenuje francouzská jeskyně, jejíž objev v roce 1994 rozčísl archeologické dění jako blesk z čistého nebe.

Člověk se nepochybně vyvinul ve Africe. První fosilie moderních lidí pocházejí z východní části černého kontinentu a jsou staré zhruba 200 tisíc let. V Africe také můžeme nalézt nejbazálnější lidské linie – etnika, která se od zbytku lidstva oddělila možná už před 100 milénii. Také zde nacházíme největší genetickou variabilitu, daleko větší, než mezi "rasami" lišícími se třeba barvou pleti. Naši předkové tedy nejprve obsadili Afriku a zhruba až před 100 tisíci lety někteří z nich expandovali do zbytku světa. V průběhu tisíciletí obsadili Střední východ, Asii, Austrálii a Evropu. Jedna část světa ale dlouho zůstávala mimo lidský dosah – Amerika.