Černé díry nemají zrovna nejlepší pověst, byť jim jako "motorům vesmíru" vděčíme za rozpohybování pěkné řádky kosmologických procesů. Nejnovější zpráva ze setkání Americké astronomické společnosti k tomu všemu přidává další důkaz, že černé díry disponují značně bipolární náladou. Důkazem k tomu je dvojí říhnutí černé díry v jádru cizí galaxie. 

Šuškanda o tom, že vědci věnující se detekci gravitačních vln objevili něco nového a významného, se po několika týdnech tajností potvrdila. Díky mezinárodní spolupráci se jim podařilo odhalit novou, v pořadí čtvrtou a doposud nejvýznamnější gravitační vlnu.

Kdo někdy viděl fotografii nějaké galaxie, jistě si všiml, že se všechny ty miliardy hvězd točí kolem zářícího jádra. Astronomové ve svých modelech předpokládají, že v mnoha galaxiích je toto jádro tvořeno černou veledírou. Ale co když je pravda ještě rafinovanější?

V souvislosti s aktuálním filmovým hitem Interstellar se o černých dírách začalo mluvit i v kruzích, které většinou řeší mnohem přízemnější záležitosti. Ale když už se tak stalo, proč si nezopakovat naprosté základy relativity a neudělat si ve všech těch paradoxech a horizontech událostí pořádek?

Zatímco ve Čtyřlístku stáli za tajemným vysíláním z hlubin vesmíru miniaturní dvojníci oblíbených hrdinů, astronomové musejí v případě různých signálů, zachycených radioteleskopy, počítat s doposud neznámými jevy.

Větší pecku astronomie nezná: gama záblesky jsou nejjasnější výbuchy, které jsme zatím ve vesmíru pozorovali, a jejich energie se vymyká všem měřítkům – během několika sekund jí vyzáří tolik, co Slunce za celou svou existenci!