Američané ve skutečnosti nepřistáli na měsíci. Očkování způsobuje autismus. Už dávno je možné vyléčit AIDS nebo rakovinu. To je jen několik málo z rozšířených konspiračních teorií – tedy pokusů vysvětlit určitou událost či praktiku poukazem na skrytou machinaci skupiny mocných osob. Většina populárních konspiračních teorií odporuje nejen důkazům, ale i zdravému rozumu. Na druhou stranu, od aféry Watergate po sledování počítačů tajnými službami, úspěšnější i méně úspěšné konspirace jsou součástí lidských dějin. 

V knihách Eduarda Štorcha se násilím nešetří. Lovci mamutů se mnohdy pouští do křížku mezi sebou, ale ještě častěji vedou boje s jinými tlupami pravěkých lidí. Pazourkové nože, oštěpy a sekeromlaty létají vzduchem, až čtenář nabyde dojmu, že je boj o kořist a území prostě v lidské nátuře. O to překvapivější je fakt, že antropologové shromáždili jen málo přímých důkazů násilí mezi různými skupinami lidí doby kamenné. 

Pohádky toho s vědou na první pohled mnoho společného nemají. Leckdo by dokonce mohl pochybovat, jestli je vůbec výzkum ústně tradovaných příběhů k něčemu dobrý. Rázně se tyto spekulace rozhodla utnout dvojice originálních vědců – literární historička a evoluční biolog. Dali dohromady údaje o rozšíření základních typů příběhů a aplikovali na ně metody, kterými se normálně studuje evoluční historie "stromu života". Výsledky předčily všechna očekávání.

Vědní obory se někdy potkávají na opravdu neobvyklých místech. Vezměme si třeba historickou parazitologii – výzkum toho, jakými cizopasníky trpěli naši předkové. Aby na tuto zajímavou otázku mohli odborníci najít odpověď, tak si musí zahrát na detektivy. Ve stylu Indiana Jonese cestují po muzeích a archeologických nalezištích a vyhledávají dobře zachované lidské pozůstatky. Jen jim, pravda, nejde o zlaté artefakty, ale cosi mnohem titěrnějšího – mikroskopické zbytky parazitických organismů. V tom ovšem potřebují pomoc archeologů, takže jejich bádání vyžaduje dobrou znalost biologie, lékařství i historických disciplín. Zachovaných těl je však poskrovnu, a tak se výzkumníci musí poohlédnout i jinde. Jedním z nejvydatnějších zdrojů informací se překvapivě ukázaly být lidské výměšky.

Každý Evropan má průměrně 2,7 procenta genů zděděných po neandrtálcích. Pár procent se může zdát zanedbatelné množství, ale pravděpodobně stačí k tomu, aby se projevila predispozice třeba k závislosti na nikotinu nebo ke vzniku cukrovky.

Hrnek silné kávy je bezkonkurenčně nejrozšířenějším způsobem, jak nakopnout unavenou mysl a povzbudit ji k dalším výkonům. Do Evropy se káva dostala zásluhou italských kupců na přelomu 16. a 17. století. Kofein, stimulující látku ze skupiny alkaloidů, však nenalezneme jen v plodech kávovníku arabského. Kromě kávy a čaje se nachází také v kakaových bobech, kolových ořeších a lístcích cesmíny paraguajské zvaných maté. Zatímco káva pochází ze severovýchodní Afriky a čaj z jihovýchodní Asie, původ zbývajících tří rostlin můžeme vystopovat do tropů Jižní Ameriky. Zkrátka tak nepřišli ani indiáni.