Může malý čip umístěný na kůži pomoct se zraněním nebo mrtvicí? Nejspíš ano, ale... 

"Vyšší" organismy se při výměně genetické informace omezují takřka výhradně na sex. Ať už jde o rostliny, houby, živočichy nebo prvoky, jiná než přísně regulovaná pohlavní cesta výměny genů prakticky nepřichází v úvahu. Jak by řekl Jára Cimrman: "Nuda nuda, šeď šeď". Zato takové bakterie si mohou dovolit učiněné zvrhlosti. Jednou z nich je přímý příjem DNA z prostředí odborně zvaný transformace. Problém je, že transformaci donedávna nikdo přímo nepozoroval, natož aby zmapoval detaily tohoto procesu. S pomocí moderních molekulárně-biologických a mikroskopických technik se nám ale transformace dostala na dosah.

Když v roce 2013 došlo na první sekvenování celé lidské DNA, projekt zabral 13 let a stál kolem 50 miliard korun. Dnes umíme totéž zvládnout za 20 tisíc korun a 30 minut - rychlost se přitom dále zvyšuje a cena snižuje. Konečně se tak začínají objevovat i praktické aplikace metody. Vědecký tým v Cambridge dokončil největší databázi sekvenované DNA na světě využitelnou pro lékařské účely. Zrychlit a zpřesnit by měla diagnózu pro tisíce britských pacientů. A jako příklad může sloužit i podobným snahám ve zbytku světa včetně Česka.

Paris a krásná Helena, Agamemnón, nešťastný Achilles, Odysseus, Théseus, nebo král Mínós a jeho labyrint s děsivým Minotaurem. Ale také Homér, Platón, Eurípides, Aristotelés či Alexandr Makedonský. O hrdinech starých řeckých bájí, stejně jako řeckých dramaticích, vojevůdcích, státnících a filosofech, musel slyšel každý. Společně koneckonců dali základ celé naší civilizaci. Jaký je ale původ starých Řeků? 

Před pár dny proletěla světem zpráva, že se výzkumníkům poprvé podařilo úspěšně opravit škodlivou mutaci v lidském embryu. Samozřejmě nešlo o test klinický, ale teprve laboratorní – zárodky, byť lidské, se před jeho ukončením nerozrostly víc než na pár buněk. Přesto ale vyvolal řadu diskusí. Přichází doba genové terapie, modifikací naší DNA a "miminek na přání", nebo jde o jednu velkou nafouklou bublinu?

O New Yorku se říká, že je to tavící kotlík kultur, které se v obrovské metropoli navzájem mísí a obohacují. Ale zdaleka nejvíc to platí v tamním metru, kde unikátní sběr vzorků DNA přinesl pozoruhodné závěry.