Ve vesmíru se vyskytují mezery v prostoru – prázdné dutiny mezi galaxiemi. Tato nicota může být důležitá pro měření expanze vesmíru a mohla by nás naučit víc o vlastnostech temné energie a temné hmoty.

Mladý vesmír byl po svém vzniku agresivním prostředím. Před 13 miliardami let, sotva pár stamilionů po Velkém třesku, z první zformované hmoty začaly vznikat hvězdy. A dělo se tak velmi rychle. Ze shluků podobných útvarů brzy začaly vznikat první trpasličí galaxie - jak ale z takových útvarů vznikly větší galaxie? To se pokusil vyřešit tým španělských vědců. Jejich model rozšiřuje poznání pravděpodobného zrození Mléčné dráhy mnoho miliard let nazpět.

Byť může vesmír při pohled na noční oblohu působit skoro neměnným dojmem, napříč miliony let jsou hvězdy, mlhoviny i galaxii vystaveny neustálému pohybu. Teprve moderní metody spoléhající nejen na dlouhodobé pozorování nebeské mechaniky, ale i simulování možných minulých či budoucích scénářů, nám začínají vytvářet obrázek o tom, jak naše bezprostřední kosmické okolí vypadalo miliardy let nazpět. Aktuálně se to ukázalo na práci, podle níž nám byla sesterská galaxie naší Mléčné dráhy po celou dobu zřejmě na očích - po její srážce s galaxií Andromeda z ní však dnes zbylo pouhé torzo. 

Kdo někdy viděl fotografii nějaké galaxie, jistě si všiml, že se všechny ty miliardy hvězd točí kolem zářícího jádra. Astronomové ve svých modelech předpokládají, že v mnoha galaxiích je toto jádro tvořeno černou veledírou. Ale co když je pravda ještě rafinovanější?