Současné debaty o klimatických změnách občas vyvolávají mylný dojem, že se klima na planetě mění poprvé v historii lidské civilizace. Realita však nemůže být vzdálenější. Nová studie jednoho z prvních známých měst na planetě se tak zaměřila na to, jak se s dávným ochlazením vyrovnali neolitičtí obyvatelé osady na jihu dnešního Turecka. A odhalila přitom jeden nový pozoruhodný nástroj, kterým by historici mohli odhalovat minulé změny klimatu.

Ledovce pomalu ubývají z povrchu planety. Ačkoliv tato skutečnost neplatí nutně univerzálně - třeba ve vnitrozemí Antarktidy zřejmě masa ledu díky sněžení narůstá - část vědců se obává, že v horizontu několika dekád bude trend řetězového tání nezastavitelný. Co kdybychom však neřešili jenom omezování vypouštění oxidu uhličitého do atmosféry a pokusili se tání zastavit přímo na místě? Nová studie publikovaná v časopise Evropské unie geologických věd na do nachází odpověď.

Můžeme klimatickým změnám čelit i jinak, než jenom omezováním vypouštění oxidu uhličitého? Nová studie Illinoiské univerzity přišla s kalkulacemi klimatického dopadu hypotetické solární megaelektrárny na Sahaře. Zjistila při tom, že krom výrazných energetických zisků by podobný projekt ochladil oblast do té míry, že by na Saharu začalo proudit více srážek.

Psal se rok 2005, když Mezinárodní konsorcium pro sekvencování genomu pšenice (International Wheat Genome Sequencing Consortium, IWGSC) zahájilo dlouhou snahu o vytvoření detailní mapy DNA zemědělské pšenice. Trvalo to 13 let a zabralo práci 200 vědců ze 73 pracovišť ve dvaceti státech. Teď půdorys genů uvnitř nejvýznamnější zemědělské plodiny dokončili a jejich objev může zlomově napomoci jejím budoucím úpravám pro klimatické změny.

I když korálové útesy zabírají méně než procento mořského dna, žije v nich 25 procent mořského života - biodiverzita nejrůznějších druhů je u korálových útesů dokonce vyšší než u tropických lesů. Tato velkoměsta moří jsou však v ohrožení. Stoupající teplota moří ohrožuje korály samotné, bez jejichž přežití stěží mohou korálové útesy hostit další formy života. Do roku 2050 hrozí zánik až 90 procent z nich - minimálně část korálů se však změně naštěstí začíná přizpůsobovat.

Extrémní teploty, které sužují poslední měsíce severní polokouli, trhají jeden historický rekord v měření za druhým. V debatách o rizicích klimatických změn se tak objevují tak nejčernější scénáře, podle nichž nám už redukce oxidu uhličitého nepomůže vyvarovat se stále zvyšujícím teplotám. Ruku v ruce s nimi se objevuje i protiargument, podle kterého bychom vše ještě mohli otočit aktivní redukcí teplot pomocí takzvaného geoengineeringu. Může nám podobná metoda pomoct? Zřejmě ano - ale bude to mít svou cenu.