Grónsko může být do roku 3000 bez ledu

MAGAZÍN - Příroda autor: Radek Chlup

Pokud budou celosvětové emise skleníkových plynů dále růst, Grónsko může být do roku 3000 bez ledu.  Jen do konce tohoto století by mohl ostrov ztratit 4,5 procenta ledu, což by zapříčinilo nárůst mořské hladiny o 33 centimetrů. Jestli bude Grónsko tím, čím je dnes, závisí jen a pouze na nás.

Do roku 3000 může být Grónsko bez ledu

Do roku 3000 může být Grónsko bez ledu,zdroj: Profimedia.cz

Ve výzkumu, který byl publikován v časopise Science Advances, byly využity údaje o krajině pod ledem pro tvorbu modelu jeho budoucnosti. Výsledky ukazují širokou škálu scénářů pro úbytek ledu a zvýšení vodní hladiny na základě různých odhadů koncentrací skleníkových plynů a atmosférických podmínek. Grónský ledový list je obrovský. Line se přes 660 tisíc čtverečních mil, což je v podstatě velikost Aljašky. Tento led dnes tvoří 81 procent Grónska, přičemž obsahuje osm procent sladké vody.

Pokud bude trend nárůstu skleníkových plynů pokračovat, tento rozlehlý led v Grónsku roztaje a nastane celosvětový vzestup hladin moří o 7,3 metru. Velkoměsta jako San Francisco, Los Angeles, New Orleans a další skončí ztracené pod mořskou hladinou. Pokud se nárůst skleníkových plynů podaří snížit, scénář nebude tak děsivý. V takovém případě by ubylo jen osm procent grónského ledu a mořská hladina by stoupla pouze o dva metry. Tání ledovce v Grónsku mezi lety 1991 - 2015 způsobilo vzestup mořské hladiny 0,05 cm za rok.

Kontakt s vodou urychluje tání ledu

Tým, který vedl Andy Aschwanden, vědecký spolupracovník a profesor na Univerzitě v Aljašce – Geofyzikálním institutu ve Fairbanks, provedl 500 simulací pro každý ze tří klimatických scénářů pomocí modelu ledového listu v Grónsku, aby tak bylo zřejmé, jak bude ledovec reagovat na různé klimatické vývoje. Model zahrnoval parametry oceánských a atmosférických podmínek, geometrii ledu, průtok a jeho tloušťku. Model byl jedinečný tím, že sledoval krajinu pod ledem – tedy odtok roztátého ledu v korytech pod ledovcem.

Díky tomuto propracovanému modelu vědci určili, že do roku 2200 zmizí 45 procent ledovce. Problém spočívá v tom, že jak ledovec taje, je neustále v kontaktu s vodou. Voda jeho tání značně urychluje, a to více než kontakt se vzduchem. Čím více se led dotýká vody, tím rychleji taje a tvoří se smyčka zpětné vazby, která ledovou plochu dramaticky ovlivňuje.

Vědci k určení rychlosti tání ledu potřebovali znát jeho tloušťku. K tomuto účelu si od NASA vypůjčili program Operation IceBridge. Program využívá letadla s vědeckými přístroji, a to včetně radarů, které mohou měřit tloušťku ledu, jeho jednotlivé vrstvy a pronikat do podloží pro sběr dat o půdě pod ledem.

Grónský ledovec je tlustý v průměru 2,6 kilometru, ale jeho tloušťka se liší v závislosti na tom, kde přesně vědci měřili. Mnohé části ledovce jsou na nepřístupných a vzdálených místech, je tedy náročné tam běžně provádět měření. "Ale pohled z vesmíru či leteckého programu, jako je například IceBridge, zásadně změnil naši schopnost vytvořit model, který by tyto změny napodobil," řekl spoluautor studie Mark Fahnestock z Geofyzikálního institutu ve Fairbanks.

Díky modelu je studie mnohem přesnější než kterékoliv dřívější. Vědci nemohli simulovat podmínky ledovců tak přesně, protože jejich modelům chyběly potřebné detaily. "Pokud dnes v DC prší, nejlepším odhadem je, že zítra tam bude taky pršet," řekl Aschwanden a dodal: "Pokud nevíte, jaké je dnes počasí, je to všechno jen hádání." Určitě to ale neznamená, že vědci z Aljašky přesně vědí, co se nakonec stane. Podle nich je to jen o pozorování přírodních jevů, a tak jejich další odhady závisí na tom, co uvidí.

Studie byla publikována v Science Advances.

Tagy: klimatické změny věda a poznání ekologie a ochrana životního prostředí