Tokijské úřady zahájily testování nového varovného systému na ochranu města. Systém by pomocí kombinace dvou různých meteorologických radarů mohl riziko vzniku přívalových dešťů a tornád předpovídat až s půlhodinovým předstihem. Třetina devítimilionového Tokia leží pod úrovní mořské hladiny, novinka by tak mohla potenciálně přinést značné snížení rizika pro životy i majetek.  

Česko loni završilo čtvrtý rok srážkového deficitu. Vyšší míra deště a sněžení z počátku nového roku naznačuje, že by se suchem mohl být konec, tedy prozatím. Dle nové české studie pod vedením Martina Hanela z České zemědělské univerzity v Praze však ani sucho z posledních let nebylo tak drastické – alespoň ve srovnání s dřívějšími zaznamenanými suchými obdobími.

Obavy z klimatických změn nejčastěji straší tím, že náš vliv na planetární ekosystém je nevratný. Je to však pravda jenom částečně - stejně jako můžeme skleníkové plyny do atmosféry vypouštět, můžeme jejich dopad i snižovat. Nově to připomíná dvojice prací věnujících se kontroverznímu geoinženýringu, tedy praktice, o které ještě v následujících letech možná uslyšíme povážlivě častěji.

Ledovce pomalu ubývají z povrchu planety. Ačkoliv tato skutečnost neplatí nutně univerzálně - třeba ve vnitrozemí Antarktidy zřejmě masa ledu díky sněžení narůstá - část vědců se obává, že v horizontu několika dekád bude trend řetězového tání nezastavitelný. Co kdybychom však neřešili jenom omezování vypouštění oxidu uhličitého do atmosféry a pokusili se tání zastavit přímo na místě? Nová studie publikovaná v časopise Evropské unie geologických věd na do nachází odpověď.

Můžeme klimatickým změnám čelit i jinak, než jenom omezováním vypouštění oxidu uhličitého? Nová studie Illinoiské univerzity přišla s kalkulacemi klimatického dopadu hypotetické solární megaelektrárny na Sahaře. Zjistila při tom, že krom výrazných energetických zisků by podobný projekt ochladil oblast do té míry, že by na Saharu začalo proudit více srážek.

Ačkoliv debata o vypouštění oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů často přináší apokalyptické scénáře, klima není jednosměrka - stále častěji se tak mluví i o možnosti změnit zajetý kurz pomocí aktivního zachycování skleníkových plynů. Jaké jsou v tomto směru naše možnosti, a měli bychom se o něco podobného vůbec snažit?