Ačkoliv asijská část Ruska za Uralem tvoří na 77 procent ruského území, žije na ní paradoxně jenom 27 procent ruského obyvatelstva. Sibiř je notoricky nevlídná, hovorově její jméno často používáme jako synonymum pro třeskuté mrazy. Na konci 21. století by však mohlo být leccos jinak - nová studie si totiž myslí, že klimatické změny by mohly Sibiř podstatně více otevřít lidské populaci.

Planeta se zahřívá, ledovce tají a ostrovy položené jen těsně nad hladinou moře se pomalu začínají potápět. Dlouho se předpokládalo, že následky klimatické změny jsou otázkou daleké budoucnosti, nyní se ukazuje, že opak je pravdou. Jaké vyhlídky mají ty nejohroženější ostrovní státy?

Tokijské úřady zahájily testování nového varovného systému na ochranu města. Systém by pomocí kombinace dvou různých meteorologických radarů mohl riziko vzniku přívalových dešťů a tornád předpovídat až s půlhodinovým předstihem. Třetina devítimilionového Tokia leží pod úrovní mořské hladiny, novinka by tak mohla potenciálně přinést značné snížení rizika pro životy i majetek.  

Obavy z klimatických změn nejčastěji straší tím, že náš vliv na planetární ekosystém je nevratný. Je to však pravda jenom částečně - stejně jako můžeme skleníkové plyny do atmosféry vypouštět, můžeme jejich dopad i snižovat. Nově to připomíná dvojice prací věnujících se kontroverznímu geoinženýringu, tedy praktice, o které ještě v následujících letech možná uslyšíme povážlivě častěji.

Současné debaty o klimatických změnách občas vyvolávají mylný dojem, že se klima na planetě mění poprvé v historii lidské civilizace. Realita však nemůže být vzdálenější. Nová studie jednoho z prvních známých měst na planetě se tak zaměřila na to, jak se s dávným ochlazením vyrovnali neolitičtí obyvatelé osady na jihu dnešního Turecka. A odhalila přitom jeden nový pozoruhodný nástroj, kterým by historici mohli odhalovat minulé změny klimatu.

Ledovce pomalu ubývají z povrchu planety. Ačkoliv tato skutečnost neplatí nutně univerzálně - třeba ve vnitrozemí Antarktidy zřejmě masa ledu díky sněžení narůstá - část vědců se obává, že v horizontu několika dekád bude trend řetězového tání nezastavitelný. Co kdybychom však neřešili jenom omezování vypouštění oxidu uhličitého do atmosféry a pokusili se tání zastavit přímo na místě? Nová studie publikovaná v časopise Evropské unie geologických věd na do nachází odpověď.