Historie evolučních zákrut hovoří jasně - jak delfíni, tak i velryby byli v minulosti obojživelnými tvory. V průběhu let se přeorientovali na mořské prostředí, a končetiny tak u nich přestaly připomínat nám známé zvířecí nohy. Objev fosilií prehistorického velrybího druhu Peregocetus pacificus ukazuje, jak na tuto změnu mohlo dojít.

Mayská civilizace je považována za nejvyspělejší kulturu předkolumbovské Ameriky. Pouze Mayové totiž mezi všemi předkolumbovskými kulturami plně rozvinuli písmo pro zaznamenávání různých faktů, vztahů nebo myšlenek. Díky tomu dnes víme, jak vypadaly jejich na svou dobu velmi pokročilé matematické či astronomické znalosti.

Může patogen nebo parazit vyhubit svůj hostitelský druh? Podle pouček evoluční parazitologie ne – pokud ovšem nesplní celou řadu podmínek. Ty naneštěstí do puntíku realizují houby rodu Batrachochytrium, které v posledních desetiletích zatápí světovým obojživelníkům. Biologové už nějakou dobu tuší, že chytridiomykózy představují pro naše vzdálené příbuzné vážný problém. Teprve poslední studie však ukázala bojiště mezi houbami a jejich hostiteli v plné nahotě. Batrachochytrium od 70. let 20. století zasáhlo nejméně 500 druhů obojživelníků, přičemž kolem 90 nevratně vyhubilo. Kdo přijde na řadu příště?

Dnešní den se do historie astronomie i fyziky zapíše zlatým písmem! Astronomové z projektu The Event Horizon Telescope totiž po desetiletí snahy zveřejnili první skutečný snímek bezprostředního okolí černé díry. Na první pohled nemusí rozmazaný objekt působit jako něco dechberoucího. Ve skutečnosti jde o další potvrzení platnosti Einstenovy teorie relativity i příslib budoucnosti astronomie.  

Vyrobit čtvrté skupenství hmoty je snazší, než se zdá. Stačí k tomu trochu hroznového vína a mikrovlnná trouba.

Nos chybí téměř každé staroegyptské soše. Mohlo by se zdát, že je to důsledek eroze – přece jen památky ze starého Egypta přežily tisíce let a nos jakožto drobná vystupující část těla je logicky také nejkřehčí. Vypadá to však, že sochy byly zbaveny nosů úmyslně.