Nejhustější koncentraci dat uvnitř tradiční počítačové paměti slibuje nový litografický postup. Díky němu  se počítačové paměti mohou v dohledné době a za použití existujících technik zvětšit až tisícinásobně. To v praxi slibuje pokračování růstu kapacit počítačové paměti za přijatelnou cenu.

Byť může vesmír při pohled na noční oblohu působit skoro neměnným dojmem, napříč miliony let jsou hvězdy, mlhoviny i galaxii vystaveny neustálému pohybu. Teprve moderní metody spoléhající nejen na dlouhodobé pozorování nebeské mechaniky, ale i simulování možných minulých či budoucích scénářů, nám začínají vytvářet obrázek o tom, jak naše bezprostřední kosmické okolí vypadalo miliardy let nazpět. Aktuálně se to ukázalo na práci, podle níž nám byla sesterská galaxie naší Mléčné dráhy po celou dobu zřejmě na očích - po její srážce s galaxií Andromeda z ní však dnes zbylo pouhé torzo. 

Jak nejspíše po posledních dnech seznají i obyvatelé Česka, zvýšené teploty jsou pro organismus značnou zátěží - natožpak pak pro produktivitu práce! Pokud se však vyplní očekávání klimatických vědců, budeme si muset zvykat na stále vyšší podíl extrémně horkých dnů v našem kalendáři. Co vše to může znamenat, nepřímo ukazuje indicko-americká studie stopující proměnu efektivity v neslavných indických ručních dílnách.

Přeměna Rudé planety podmínky podobné těm na Zemi je populární koncept fikce již skoro po půlstoletí. V poslední době se idea dostává do popředí i díky ambicím Elona Muska, který se netají tím, že by na Marsu rád vybudoval lidskou kolonii, která by jednou mohla nastartovat i teraformaci samotnou. Vzdor těmto vzletným idejím však aktuální studie NASA připomíná, že bychom stále měli zůstat nohama na zemi. Na základě dnešních technologií je podle agentury přeměna Marsu totiž stále nerealizovatelným snem.

Výzkum kostí nalezených v oblasti Gibraltaru a Asturie přinesl vědcům překvapení. Prokázal totiž, že před dvěma tisíci lety ve Středozemním moři plavaly velryby, o nichž se předpokládalo, že do těchto vod nikdy nezavítaly. A je možné, že staří Římané si díky nim troufli na větší úlovky, než se dosud předpokládalo. 

Málokterý artefakt vzrušuje lidskou představivost tak silně jako pověstné turínské plátno. Celý příběh však patrně míří ke konci. Nejnovější kriminologická analýza totiž ukázala, že rozložení údajných krvavých skvrn na turínském plátně neodpovídá žádnému smysluplnému způsobu ukřižování, muselo vzniknout při několika různých polohách těla a nemohlo vzniknout v leže po smrti. Jejich nejpravděpodobnějším vysvětlením je tak patřičně estetický výsledek.