Snad jenom málokdo se může pochlubit bezproblémovou pamětí. Nejde pouze o přirozené zhoršování naší schopnosti vybavit si znovu vzpomínky – paměť je likvidována i celou řadou neurologických chorob. Právě těmto pacientům nyní dává naději první úspěšná demonstrace paměťového implantátu zlepšujícího "externě" schopnost znovuvyvolání vzpomínek, který předvedli vědci na americkém Wake Forest Baptist Medical Center.

Když na konferenci cestovatelů v čase nikdo nedorazil, znamená to, že cestovat čase nelze? A 'spolkne-li' něco černá díra, je to navždy ztraceno? Stephen Hawking dokázal složité otázky fyziky vysvětlit tak, že ho chápali i laici. 

Před cestováním do hlubokého kosmu nám stojí ještě řada překážek. Dost možná tou nejvýznamnější je však radiace - významnou hrozbu představují jak kosmické záření bičující vesmír konstantně, tak i extrémní vlny radiace přicházející čas od času. Zatímco na Zemi nás před zářením (povětšinou) chrání magnetosféra, ochrana v kosmu by vyžadovala nezměrné tuny nákladu v podobě tlustších plášťů lodí. Možná však existuje ještě jeden způsob – magnetosféra umělá. Na cestě k ní nyní NASA udělala krok kupředu.

Obezita společně s dalšími civilizačními chorobami trápí stále více lidí, a to hlavně ve vyspělých státech. Podle některých hypotéz za to může to, že žijeme v příliš čistém prostředí a chybí nám kontakt s parazity, kteří dříve běžně sídlili v našich střevech. Přitom taková škrkavka se člověku může skutečně hodit, když chce zhubnout.

Před zkonstruováním moderních teleskopů a vysláním dálkově řízených sond si lidé představovali Venuši jako rajskou planetu. Snad kvůli své jmenovkyni, římské bohyni krásy a lásky, měla Venuše hostit bujné pralesy, pravěká monstra a mírumilovné obyvatelstvo. Když se v průběhu 20. století začaly hromadit pochyby, zprvu jim široká veřejnost nepřikládala velkou váhu. Detailní průzkum s využitím dálkově řízených sond v šedesátých letech ovšem vyřkl finální ortel – Venuše je spíše peklem než rájem. Přesto si je Zemi v něčem podobná.

Škvory obvykle bereme za obyčejný, možná trochu otravný, hmyz. Vzrušit nás na nich obvykle dokáže jen hemživá mrštnost, se kterou po odhalení zaplují do nejbližší štěrbiny, a s tím spojené historky o zalézání do uší. Anglický název škvorů, earwig, dokonce můžeme ze staré angličtiny přeložit jako "ušní brouci". Škvoři přitom do uší nezalézají o nic častěji než jakýkoli jiný hmyz a nějaké propichování bubínku klíšťkami na zadečku je holý nesmysl. Tvrdé tvarované štěty slouží škvorům při páření, lovu, nebo obraně. Jazykovědci proto soudí, že známá povídačka vznikla mezi prostým lidem až druhotně a původně dalo název "ušním broukům" něco docela jiného – jejich křídla.