V populární cimrmanovské hře Dobytí severního pólu herci zpívají, že se Čech přizpůsobil i tam, kde hynuli vlci a sobi. Podle nejnovější antropologické teorie se zdá, že tvůrci z divadla Járy Cimrmana zase jednou trefili hřebíček na hlavičku. Tedy, s malým dodatkem. Schopnost využít jakýchkoli podmínek totiž podle tohoto konceptu nedefinuje jen Čechy, ale všechny příslušníky lidského druhu. Moderní lidé podle ní uspěli díky tomu, že se na rozdíl od svých příbuzných dokázali specializovat i na ty nejextrémnější podmínky – včetně polárních.

Pokud u lidí obvykle příchod nevyhnutelného značí okamžik, kdy začne penzista pobírat starobní důchod, v případě našich buněk je ekvivalentem téhož stav zvaný senescence. Jakmile jej buňka dosáhne, přestává se dělit, mění expresi některých svých genů a obecně ustrne ve svém vývoji. Senescentní buňky jsou takoví buněční senioři, jejichž čas se nemilosrdně nachýlil blíže ke konci. Tedy doteď byly - týmu pod vedením Evy Latorreové z Exeterské univerzity se totiž podařilo koktejlem nových aktivních látek poprvé redukovat, de facto "omladit" senescentní buňky až o padesát procent.

Jak vést spořádaný partnerský či rodinný život, se lidé přou, co je svět světem. Často při tom dnes zaznívají názory, že bychom se měli inspirovat v našem původním já - v době před příchodem společnosti a technologií, u našich kořenů, kdy "lidé byli ještě lidmi". Problém je, že diametrálně odlišných rodinných uspořádání se v historii objevila celá řada - vybrat z nich ten "správný model" je tak nemožné. Nová studie například naznačuje, že ani s polygamií a monogamií to není tak snadné, jak jsme si v minulosti malovali. Ukazuje se totiž, že polygamii překvapivě nepraktikovali první bohatýři, ale naopak mnohem starší a chudší lidské skupiny.

Smrtelnost nedává lidem spát už od doby, kdy první hominidé začali o abstraktních principech přemýšlet na afrických pláních. Snaha o dosažení nesmrtelnosti prostupuje magií i alchymií, o starých i nových, východních i západních příbězích nemluvě. Otázka na den vlastní smrti patřila k nejčastějším v antických věštírnách a neméně často se s ní můžeme setkat i v jejich moderních ezoterických a pseudovědeckých verzích. Stejný existenciální zájem pohání také vědecké zkoumání stáří a stárnutí. Kolika let se člověk může skutečně dožít a je nějak lidský věk shora ohraničený?

Vzpomínky z nás dělají osobnosti, kterými jsme - již dlouho však neurověda s psychologií tuší, že mnohé ze "vzpomínek" mohou být čistou fikcí. Nyní se k nim připojuje i pravděpodobnost, že ani nejstarší vzpomínky většiny z nás se nikdy doopravdy nestaly.

Jsou děti, které se rodí jako celebrity. Vzbudit už svým příchodem na svět kontroverzi je však neobvyklé. Britce Louise Brownové se to podařilo. Před čtyřiceti lety byla prvním dítětem narozeným díky in vitro fertilizaci, tedy takzvaně "ze zkumavky".