Ačkoliv první "skutečné" civilizace přišly zhruba před šesti tisíc lety, o celé tři a půl milénia dříve se uprostřed dnešního Turecka rozkládal jejich zdatný předchůdce. Těžko dnes soudit, co přimělo první zemědělce v Anatolii před 9000 lety založit osadu dnes zvanou Çatal Höyük. Snad to byla obrana jejich sídla před nájezdy. Snad i snaha o jistou silnější pospolitost. Na každý pád lze Çatal Höyük považovat za jedno z prvních, ne-li přímo první (dnes známé) "protoměsto". Nová studie naznačuje, jak se tu místním žilo - a proč Catal Höyük předznamenal problémy měst tisíce let po něm. 

Vztah mezi střevní mikroflórou a mozkem je zřejmě mnohem provázanější, než by se mohlo zdát. Vědci už prokázali, že úprava jídelníčku může například pomoci části pacientů s úzkostmi. Nedávná studie ukázala, že regulace a cílená výměna střevní mikrobioty může výrazně zlepšit symptomy autismu. 

Péče o duševní hygienu měla v minulosti mnohdy pramalou pověst, čím více však lidstvo pracuje a hekticky žije ve městech, tím více se mentální zdraví dostává do popředí. Polovina obyvatel světa dnes žije v rozsáhlých urbanizovaných aglomeracích. Do roku 2050 to nejspíše budou již dvě třetiny. Drtivou většinu historie však lidé takto pohromadě nebyli - a naše přirozená touha po přírodě tak dílem zvyšuje i depresi obyvatel měst. Kolik času by však bylo třeba mimo běžný vzhled velkoměsta strávit?

Stres je nedílnou součástí života. Ve zdravé míře může být prospěšný - například když se potkáte se šavlozubým tygrem, adrenalin vám pomůže nejen dostat ze svého těla maximum, ale zároveň zapíše do vašeho mozku celý prožitek, takže si zkušenost ponesete do budoucna. Se zrodem civilizace se však u lidí přístup ke stresu proměnil. A nezdá se, že by se na této skutečnosti mělo něco změnit. Ba naopak. Co kdyby to však změnil lék, který by naši stresovou reakci přepsal? Právě k němu by mohlo směřovat nové odhalení toho, jak se se stresem vypořádávají půdní bakterie.

Světová zdravotnická organizace uvádí, že znečištěný vzduch již dýchá devět lidí z deseti, což každoročně vede k úmrtí více než sedmi milionů lidí. Nový výzkum publikovaný organizací CHEST tvrdí, že znečištěné ovzduší má na náš organismus ještě horší vliv než kouření tabáku. Jemné částice se dostávají do krevního oběhu a napadají orgány i buňky. Mohou také ovlivnit funkci genů a zvyšují rizika demence, mrtvice a snížené inteligence.

Lék na nesmrtelnost slibovali obchodníci s deštěm lidstvu nejspíše v každé době. Skupina vědců, kteří vyvíjejí různé terapie na prodloužení života, se však dušuje, že jejich přístup má poněkud vyšší šanci na úspěch. Moderní metody genové analýzy a editace totiž v posledních letech výrazně zvýšily naše povědomí o možných klíčových procesech stárnutí. Nyní přichází i první výsledky jednoho z léků, který nám věk může prodloužit. Po ročním testu na lidech však lze zatím jen říct tolik, že zatím nikoho nezabil.