O úžasných činech, které psi dělají pro své majitele, kolují legendy. Určitě jste slyšeli zprávy o čtyřnohých parťácích, kteří vedou záchranáře ke zraněným chovatelům a chrání děti před útoky cizích lidí nebo zvířat.

Přesto ve vaší mysli mohou hlodat otázky: Pomáhají nám psi proto, že nás mají rádi? Nevedou je k tomu zištné důvody? Nevidí v nás jen užitečné tvory, kteří jim zajistí potravu a suchý úkryt?

Magazín Live Science vyzpovídal na toto téma odborníka, který se vztahům psů a lidí věnuje a studuje je. Pokud se dá věřit jeho poznatkům a výzkumům, na které odkazuje, vychází z nich jasný závěr:

Naši psi nás milují. Opravdu milují. Až na výjimky víc než jídlo.

Důkaz nalezen v mozku

„Jsem naprosto přesvědčen, že nás psi milují. O tom nepochybuji,“ říká v rozhovoru pro Live Science Clive Wynne, profesor psychologie na Arizonské státní univerzitě a ředitel univerzitního střediska pro výzkum psů Canine Science Collaboratory.

Jistě, je to jen názor, byť vzdělaného jedince, který o psech něco ví, můžete si říct. Jeho slova ale potvrzují různě propracované studie zvídavých výzkumníků, na které Wynne upozorňuje.

Například studie Gregory Bernse.  Po smrti svého milovaného psa Newtona se tento neurolog z Emoryho univerzity v Georgii a autor několika knih o psech začal zajímat, co psi cítí a co si myslí.

Proto vycvičil svého dalšího psa Callie a jiné psy, aby snášeli hluk uvnitř zobrazovací komory magnetické rezonance. Poté vyhodnocoval jejich mozkovou aktivitu.

Psy vystavil pachům známých i neznámých psů a lidí. Pomocí magnetické rezonance zjistil, že pachová oblast mozku se rozsvítila u všech dvanácti psů bez ohledu na to, komu pach patřil. Pouze známé pachy však rozsvítily kaudátní jádro – oblast mozku spojenou s duševními procesy vyšší úrovně, jako jsou emoce, motivace, odměna a romantické pocity, píše se ve studii publikované v časopise Behavioural Processes.

V jiné studii, popsané v časopise Social Cognitive and Affective Neuroscience, vědci u 13 z 15 psů zjistili, že vykazují stejnou nebo vyšší úroveň aktivace kaudátu v reakci na pochvalu než na jídlo.

Páníček, nebo žrádlo?

Wynne se svými spolupracovníky sice nepoužil tak sofistikované zařízení, také se však dobral k tomu, že psi mohou dávat přednost svým majitelům před jídlem, pokud jsou ponecháni doma bez jídla nebo bez lidské společnosti déle než čtyři hodiny.

Ve studii zveřejněné v časopise Peer J Life and Environment popisuje Wynne jednoduchý experiment. Poté, co chovatel přišel domů, asistent umístil misku s krmivem do takové vzdálenosti od dveří, do které se postavil chovatel psa, ale na opačnou stranu. Osm z deseti psů v tomto případě dalo přednost chovateli a rozběhlo se k němu.

Pozoruhodný je výzkum, který podnikl profesor Takefumi Kikusui z Univerzity Azabu v Japonsku. Tento expert na chování psů zjistil, že psi roní slzy štěstí, když se po dlouhé době setkají s chovatelem.

Tento poznatek naboural přesvědčení, že slzy radosti nebo smutku jsou jedinečné pro lidský druh.

Kikusui ve studii publikované v magazínu Current Biology, dospěl k závěru, že za psími slzami je hormon oxytocin, který je nazýván hormonem lásky, věrnosti a důvěry. Často je zmiňován v souvislosti s porody, kojením a navazováním vztahu matky s dítětem. Jeho spouštěčem bývá například hlazení a objímání.

Dokáže milovat i kočku

Pokud si však myslíte, že láskyplný vztah si pes může vytvořit jen ve vztahu k člověku, tak se mýlíte. 

„Pes se rodí s pozoruhodnou schopností vytvářet si silné citové vazby s tvory jakéhokoli druhu, se kterými se setká během prvních tří měsíců života,“ upozorňuje Wynne. „Pokud se štěně narodí na farmě, může mít stejně hluboký cit k ovci, krávě nebo dokonce kočce jako k farmáři,“ vysvětluje.

Magnetická rezonance a řízené experimenty poskytují zajímavé poznatky. Nejsou však jediným způsobem, jak zjistit, co pes ke svému lidskému společníkovi cítí.

„Říkám lidem, ať se sami podívají na svého psa. Například tehdy, když se na konci dne vrátí domů. Váš pes stojí u dveří a vrtí ocasem. V tu chvíli můžete věřit tomu, co vám dává najevo – vyjadřuje silné emoce při opětovném shledání s vámi,“ říká profesor Wynne.