Abychom docenili novinku, je třeba krátce popsat dosavadní principy "vylepšení" imunitního systému v rámci imunoonkologických metod. T-buňky jsou druhem bílých krvinek, které obstarávají imunitní reakci našeho těla v případě infekce. Jejich odezva však stojí a padá se spolehlivostí dendritických buněk, které nejprve musejí "najít" a "označkovat" potenciální patogeny.

Tyto buňky jsou jiným typem bílých krvinek - jejích úkolem je vyčkávat na místech, kde má tělo kontakt s vnějším prostředím, popřípadě cestovat tělem, a v případě kontaktu s neznámou částicí začít komunikovat s T-buňkami. Buďto jim řeknou, že narušitel je neškodný a nepotřebuje pozornost zbytku imunitního systému, anebo naopak.

U většiny infekcí je tandem dendritických buněk a T-buněk plně dostačující silou. V případě nádorových onemocnění jsou však dendritické buňky tím, kdo obvykle "přehlíží" rakovinové buňky, a neumožňuje tak tělu akurátní obrannou odezvu. Důvod je prostý - rakovinové buňky jsou vlastními buňkami těla.

Celá jedna sféra imunoterapeutických metod se tak zaměřuje na to, jak odebrat z těla pacienta dendritické buňky, naučit je rozeznávat proteiny specifické jenom pro nádorové buňky jako hrozbu, následně takto upravené buňky rozmnožit, a pak vrátit nazpět do těla. Zde pak začnou značkovat nádorové buňky, a zbytek je už na T-buňkách.

V teorii i pokusech tyto imunoonkologické postupy již fungují - letos ostatně byla za postulování imunoterapeutických základů udělena Nobelova cena za medicínu. V praxi však existuje stále mnoho překážek k tomu, aby se touto formou začala rakovina léčit na běžné úrovni. Jednou z nich je například nedostatek dendritických buněk jako takových. Buňky typicky žijí jenom po tři dny, není jich v těle mnoho, jejich úprava je složitá a drahá, a může vyžadovat čas, kterého se pacientovi nemusí dostávat.

Alternativní řešení v podobě předpřipravených buněk cizích dendritických buněk, které by byly injektovány do těla vícera nemocných pacientů, také zatím nepůsobí funkčně. Hrozí totiž riziko příliš mnoha nepředvídatelných scénářů, včetně těch, kdy cizí dendritické buňky nerozeznají danou formu nádoru, nebo se dokonce samy ocitnou pod útokem imunitního systému.

Zpátky k základům

Třetí možnou cestu nyní nabídla nová studie, která kráčí zhruba uprostřed mezi oběma metodami. Jejím příslibem je možnost, že nebude sice tak levná, jako využívání cizích buněk, ale nebude ani tak drahá a pomalá, jako rozmnožování dendritických buněk pacienta. Tým Fábia F. Rosy totiž vytvořil velké množství nových dendritických buněk z pouhých kožních buněk pacienta - a to o něco víc otevírá možnosti klinického využívání imunoterapie ve větším měřítku.

"Z části tkáně odebrané z pokožky se nám podařilo kultivovat miliony buněk a přeprogramovat je do dendritických buněk prostřednictvím procesu, který zabral jenom devět dnů," sdělil k práci Filipe Pereira, vedoucí celého výzkumu. Vědcům se podařilo přeprogramovat buňky nejen tak, aby změnily povahu a plnily úlohu dendritických buněk, ale také tak, že byly schopné vyhledávat specifické hrozby. Mezi nimi i buňky rakovinové. Krom myších buněk se experiment podařilo realizovat i u buněk lidských.

Jako obvykle, výzkum tím zdaleka nekončí. Otestovat bude třeba další paletu pokusů in vivo, tedy uvnitř živých organismů, stejně jako potvrdit výsledky nezávislými týmy. Imunoonkologické metody však již zdaleka nepatří jenom do experimentální úrovně. První klinické testy na lidech započaly již před dvěma lety, zejména v Číně se podařilo pokusy při imunoonkologické léčbě specifické formy rakoviny plic dotáhnout do prvního schváleného léku. Další aplikované terapie byly loni schváleny i v USA. Nejen díky tomuto úspěchu byli ostatně objevitelé imunoterapie letos odměněni Nobelovou cenou za medicínu.

Rakovina má však na nejzákladnější úrovni mnoho podob a imunitní buňky je tak v každé z nich nutno naučit vyhledávat znovu a znovu specifické proteiny typické pro tu či onu formu choroby. Zavedení do praxe nepomáhá ani vysoká cena dosavadních terapií - například v USA loni schválená imunoterapie Kymriah, která může být nasazena pro specifické případy leukémie, vyjde jednoho pacienta na víc deset milionů korun. Britská HNS tak například této metodě zelenou neudělila - ačkoliv evropské regulační orgány ji pro nasazení na území EU schválily. 

Nyní, když je jasné, že imunoonkologie může fungovat, je tak čas na snížení podobně drastických cen. A právě výzkumy, které můžou proces zjednodušit a zrychlit, v tom hrají nejzásadnější úlohu.

Studie byla publikována v Science Immunology.