Po dvaceti letech povolila Florida odstřel medvědů, argumentuje jejich přemnožením. Za hlasitých protestů rozdala téměř čtyři tisíce povolenek, počet medvědů by se podle státní přírodní rezervace měl snížit o 320 jedinců. Jen během soboty lovci zastřelili 200 medvědů, píše britský server BBC.

Když uvažujeme o evoluci, často si představujeme pozvolnou změnu jedné linie organismů v jiný, přizpůsobivější druh. S naší zkušeností není v rozporu ani představa, že se od jednoho druhu odštěpí část populace, která se přizpůsobí podmínkám na jiném místě a vytvoří tak úplně nový dceřiný druh. Vzácněji se mohou někteří jedinci v populaci specializovat na využití určitého zdroje, zatímco zbylí stále využívají zdroj původní. Pokud se mezi sebou příslušníci těchto dvou skupin nepáří, může, podobně jako v předchozím případě, dojít až k rozdělení na dva odlišné druhy. 

Ornitolog Christopher Filardi z newyorského Národního muzea přírodních věd dvacet let pátral po možná už vyhynulém ledňáčkovi vousatému. Když se mu ho konečně podařilo na Šalamounových ostrovech najít, vyfotil jo a následně usmrtil. Přestože postupoval podle "v zájmu vědy", vyprovokoval jeho čin vlnu kritiky. 

Když se řekne Černobyl, většině čtenářů asi vytane na mysli dějiště největší jaderné katastrofy v dějinách. Příští rok tomu bude už neuvěřitelných 30 let od osudového dubnového dne, kdy se v důsledku série lidských chyb a konstrukčních nedokonalostí vymkla kontrole jaderná reakce v místním reaktoru a způsobila explozi. 

Viry jsou pro biology oříškem už od chvíle svého objevu před více než sto lety. Nahnuté to s nimi bylo od začátku. Na rozdíl od bakterií je kvůli jejich malé velikosti nebylo snadné přímo zpozorovat a příznaky virových onemocnění proto mnoho lékařů i přírodovědců po dlouhá léta mělo za pouhou otravu – dokonce i samotný latinský výraz virus znamená jed. Když později vyšlo najevo, že ani nemají buňky, ale tvoří je jen jakési "zdivočelé" úseky genetické informace doplněné bílkovinným obalem, řada biologů nad nimi mávla rukou. Vždyť ani nemohou být živé, zněl ještě donedávna převládající názor – vždyť se samy bez hostitelské buňky ani nenamnoží.

Stačí se zadívat na hejna ptáků, která právě migrují do teplých krajin, aby člověku došlo, že tito opeřenci musí oplývat důmyslnými způsoby navigace. Jedním z nejdůležitějších smyslů, které při svých cestách využívají, je i vnímání magnetického pole. To, že se chovají, jako by měli v hlavě kompas, potvrdily i experimenty. Ba co víc, touto schopností se mohou chlubit i velcí savci a řada dalších živočichů. Přesto až do nedávna zůstávalo záhadou, jaké buňky jsou za vnímání magnetického pole zodpovědné a jak to dělají.