Mnoho vědců hledá způsoby, jak prodloužit život, jak zpomalit stárnutí, anebo stárnutí dokonce zvrátit. A mnoho lidí do jejich bádání investuje.

Patří mezi ně Sam Altman, ředitel společnosti OpenAI, který nedávno investoval 180 milionů dolarů do Retro Biosciences – společnosti, která se snaží prodloužit délku zdravého lidského života o 10 let.

Retro Biosciences toho chce dosáhnout tím, že „omladí“ krev. Tato myšlenka vychází ze studií, které zjistily, že staré myši vykazují známky omlazení, když je jim podána krev mladých myší.

Altman ale není jediným miliardářem ze Silicon Valley, který podporuje snahy o prodloužení života. Zakladatel Amazonu Jeff Bezos, spoluzakladatel Googlu Larry Page a jeden ze zakladatelů společnosti PayPal Peter Thiel – ti všichni vložili miliony dolarů do projektů, které mají prodloužit lidské životy.

Celkem se odhaduje, že do výzkumu v oblasti prodloužení života bylo ve světě v posledních desetiletích investováno více než 110 miliard dolarů, což je podle aktuálního kurzu v korunách přes 2,3 bilionu.

Jaký mají tyto investice význam? ptají se v článku pro magazín The Conversation dva experti na biomedicínskou etiku z Monashovy Univerzity v Melbourne Julian Koplin a Christopher Gyngell.

Psal o tom už Karel Čapek

První otázka, která nás u tohoto tématu napadne, je vědecká, píší autoři. Mohou tyto technologie vůbec fungovat?

V tomto ohledu je zatím vše otevřené. Existují důvody jak pro optimismus, který sází na mocnou vědu, tak pro skepsi, která upozorňuje, že biologii nedokážeme obejít, podotýkají Koplin a Gyngell. Dál se ve svém článku věnují druhé otázce, která s dlouhověkostí souvisí:

I kdyby výrazné prodloužení života (o mnoho desítek až stovky let) bylo proveditelné, bylo by etické a mělo by vůbec smysl?

Autoři varují, že snaha žít dlouho až téměř věčně by se nemusela vyplatit. Připomínají, že život se stává hodnotným díky uspokojení toho, co filozof Bernard Williams nazýval „kategorickými touhami“ – touhami, které nám dávají důvod chtít žít.

Tyto touhy se týkají velkých životních projektů, jako je výchova dítěte nebo napsání románu. Při dlouhém životě nám takové projekty docházejí, tvrdí Williams. V takovém případě se život stává nudou. A nesmrtelný život by byl nekonečnou nudou.

Podobnou myšlenku rozvijí Karel Čapek ve hře Věc Makropulos. Líčí v ní osud elixíru dlouhověkosti. Namíchal ho lékař císaře Rudolfa II. a vyzkoušel na své dceři. Hra končí ve dvacátém století poznáním, že život dlouhý 300 let je vlastně nelidský a vede k nesnesitelné nudě. Recept na zázračný elixír nakonec shoří v plamenech.

Není jasné, zda má Williams (a taky Čapek) pravdu. Někteří filozofové poukazují na to, že lidská paměť je omylná a určité touhy se mohou znovu vynořit, když zapomeneme na dřívější zážitky, připomínají Koplin a Gyngell.

Jiní filozofové zdůrazňují, že naše kategorické touhy se vyvíjejí s tím, jak životní zkušenosti přetvářejí naše zájmy – a mohou se vyvíjet i v průběhu velmi dlouhého života.

V obou případech by se tyto touhy, a tedy i naše důvody k životu, nevyčerpaly ani během velmi dlouhého života.

A jaká je realita? Vědci ve svém článku zmiňují zkušenosti z rozhovorů s osmdesátníky, kteří říkají, že by skromné prodloužení života o dalších dvacet let uvítali, aby zjistili své možnosti a mohli se věnovat činnostem, které je baví.

Dlouhý život jen pro bohaté

Další obava týkající se technologií prodlužujících život, kterou autoři článku zmiňují, je „rovnostářská“.

Tyto technologie budou drahé, připomínají vědci. Copak je spravedlivé, aby miliardáři slavili ve zdraví 150. narozeniny, zatímco my ostatní budeme umírat v 70, nebo 80 letech? ptají se.

Takový přístup směřuje proti rovnosti v oblasti zdraví, což většina společnosti od zdravotní péče očekává.

Máme ale na druhé straně bránit rozvoji technologií prodlužujících život jen pro to, že pomůže bohatší části populace?

Autoři článku připomínají, že v západních společnostech bohatí lidé už dnes žijí déle než „zbytek“ populace. Navíc cena technologií potřebných k prodloužení života by se nakonec pravděpodobně snížila, a tak by se stala dostupnější.

Kdyby tahle planeta byla pro ‚starý‘...

Vědci v obsáhlém článku varují, že „pokud by se lidé běžně dožívali velmi vysokého věku, mohlo by to snížit přizpůsobivost naší populace a vést ke společenské stagnaci“.

Christopher Gyngell ve své dřívější studii dospěl k závěru, že extrémní prodloužení životů lidí by měli tři neblahé důsledky:

1. Vyšší zranitelnost vůči hrozbám vyhynutí.
2. Nižší životní úroveň.
3. Pomalejší pokrok.

I mírné prodloužení délky života může výrazně zvýšit počet obyvatel planety, připomínají. Abychom se vyhnuli přelidnění, museli bychom proto snížit porodnost, což by drasticky zpomalilo generační výměnu.

„Mnoho oborů ale těží z pravidelného přílivu mladých mozků. Mladí lidé přicházejí a navazují na práci svých předchůdců. I kdyby mozky starších vědců zůstaly bystré, tendence vyhledávat a vykládat informace způsobem, který potvrzuje předchozí přesvědčení, by zpomalila zavádění nových vědeckých poznatků,“ varují akademici.

Koplin a Gyngell připomínají, že s vyšším věkem jsme náchylní ke „konfirmačnímu zkreslení“. To znamená, že dáváme přednost informacím a výkladům, které podporují náš názor, a naopak ignorujeme nebo podceňujeme názory, které jsou v rozporu s naším pohledem na věc.

„Ve světě s prodlouženou délkou života zůstanou na mocenských pozicích jedinci, jejichž morální názory byly stanoveny v mládí, třeba před více než 100 lety,“ zdůrazňují vědci.

Jenže morální kodex naší společnosti je přinejmenším v některých ohledech velmi chybný, tvrdí akademici. Připomínají, že minulé společnosti se ve svých kodexech katastrofálně mýlily, když například schvalovaly otroctví nebo prohlašovaly homosexualitu za zvrhlost.

V závěru svého článku Julian Koplin a Christopher Gyngell upozorňují: „Zpomalení generační obměny by mohlo oddálit okamžik, kdy rozpoznáme a napravíme své morální omyly, které zatím nevidíme.“

---------------------------------

K argumentům, které vědci proti extrémně dlouhému životu staví, se dá připojit také evoluční námitka: Matka příroda dlouhý věk nepreferuje. Dlouhověkost pro ni není cílem. V evoluci je smrt člověka vlastně zanedbatelná epizoda. Cílem je jeho schopnost zplodit potomky a zajistit jim přežití.