Emoce jsou zvláštním jevem, který každý z nás dobře zná. Snad by se daly označit za subjektivní prožívání našeho momentálního stavu. Často se ovšem mohou projevovat i navenek. V takovém případě slouží také jako signál pro naše lidské okolí – příjemce, kteří se podle něj mohou zařídit.

Jinými slovy, asi nepůjdeme žádat o zvýšení platu do ruda rozzuřeného šéfa. Zároveň je jasné, že srovnatelné procesy prožívají i zvířata, přinejmenším ta "vyšší", jako jsou savci nebo ptáci. Jen málokdo by také pochyboval, že si jedinci v rámci jednoho druhu mezi sebou docela dobře rozumí. Jak je to ale s mezidruhovým vnímáním emocí?

Kupodivu to vůbec není lehké zkoumat. Musíme od sebe nejprve oddělit několik jevů. Když na nás například zařve lev, v každém případě se (přinejmenším) lekneme a utečeme. Takový signál je však určený přímo pro nás a je do značné míry univerzální. Čtení specifických emocí je odlišná disciplína, která vyžaduje dlouhodobé soužití.

Už dříve bylo dokázáno, že psi na základě zraku a sluchu rozlišují základní lidské emoce a dokážou na ně příhodně reagovat. Takové reakce se však teoreticky mohli naučit, aniž by hlouběji rozuměli souvislostem mezi tím, co vnímají, a tím, co sami prožívají. Pokud by si ovšem psi dokázali spojit různé smyslové vjemy související s lidskými emocemi do jasně vymezených kategorií, tak by to dokazovalo daleko hlubší úroveň porozumění.

Právě to se etologové pokusili prokázat. Připravili fotografie lidí a psů s jasně rozeznatelnými výrazy emocí – radosti či hravosti a agresivní naštvanosti, které následně za kontrolovaných podmínek promítali psům nejrůznějších plemen.

Každému psovi ukazovali dvojice fotografií znázorňující pozitivní a negativní emoci, a to buď u psa, nebo u člověka. Spolu s tím výzkumníci spustili zvukovou  nahrávku s emočně nabitými zvuky – pochvalou či okřiknutím v jim neznámém jazyce, respektive štěkáním nebo vrčením. Pro kontrolu v některých případech doprovázel fotografie jen šum. Pokud by psi přednostně sledovali fotografii souhlasící se zvukovým podnětem, pak se dá předpokládat, že emocím ostatních psů, respektive lidí, opravdu rozumějí.

Nejlepší přítel člověka nezklamal ani tentokrát. Psi opravdu přednostně sledovali souhlasící podněty, a to prokazatelně v téměř 70 procentech případů. Za daných podmínek je to výrazný úspěch. Častěji sice dokázali spojit emoční projevy ostatních psů, ale ani u lidí příliš nezaostávali. Výsledky se nelišily podle pozitivního či negativního naladění emoce, pohlaví osoby na obrázku ani pozice fotografie.

Není bez zajímavosti, že se výsledky nelišily ani podle toho, zda bylo zvíře či osoba na obrázku stejného či opačného pohlaví jako subjekt. Podle očekávání se za přehrávání šumu psi nedívali přednostně ani na jeden obrázek. To všechno psi zvládli bez jakéhokoli dřívějšího tréninku. Opět se tak potvrdilo, že vztah mezi nimi a lidmi je neobyčejně hluboký.