Jako modrou kuličku koulející se po měsíčním povrchu zachytila Zemi japonská sonda Hakuto-R z oběžné dráhy Měsíce (na náhledové fotografii). Několik dnů nato, ve středu 25. dubna, se zřítila při přistávacím manévru.

Snímek Země, vycházející 20. dubna v úplňku na Měsíci, má předpoklady k tomu, aby se zařadil mezi ikonické fotografie naší planety, jakou je třeba snímek z Apolla 8 nazvaný Earthrise (Východ Země) (tady). Tato fotografie ukazuje Zemi usazenou nad vrcholem měsíčního horizontu jako modrý mramor částečně zastíněný naší přírodní družicí.

Záběr z japonské sondy (přesněji přistávacího modulu) Hakuto-R od soukromé společnosti ispace je unikátní tím, že zaznamenal stín Měsíce nad Austrálií při hybridním zatmění Slunce. Můžete to vidět v přiblížení na následujícím videu.

Zemi v úplňku zachytila z oběžné dráhy Měsíce také další sonda SELENE, známá spíš pod jménem KAGUYA, kterou vyslala na oběžnou dráhu Měsíce japonská vesmírná agentura JAXA.

Ve videu s vysokým rozlišením poskytla sonda v roce 2008 fascinující pohled na vycházející modrou planetu nad měsíční krajinou.

Na záběrech sond jsou patrné ostré kontury kontinentů a oceánů. 

Budoucí osadníci na Měsíci budou naši planetu vidět na svém nebi mnohem jasněji než my pozemšťané Měsíc. Důvod je prostý – Měsíc, na rozdíl od Země, nemá téměř žádnou atmosféru. A Země je zřetelnější také proto, že odráží zpět do vesmíru mnohem víc slunečních paprsků než Měsíc.

Posádka chystané měsíční stanice bude také moci pozorovat Zemi na svém nebi ve stejných fázích, jaké vidíme na našem nebi u Měsíce.

Tyto fáze jsou ale posunuté. Když se Měsíc na pozemském nebi nalézá v úplňku, prochází Země na měsíčním nebi fází novoluní, to znamená, že přivrácená část jejího povrchu k Měsíci není osvětlena Sluncem. Jinými slovy, je to fáze, kdy je Země přikloněna k Měsíci pouze neosvětlenou stranou.

A na Měsíci se nakonec dá pozorovat i zatmění Slunce a Země. Při zatmění Slunce zakrývá Země sluneční kotouč. Zatmění Země nastává zase tehdy, když se Měsíc dostane mezi Zemi a Slunce.