Sopečný popel může zpomalit globální oteplování
21. 10. 2020 – 22:35 | Příroda | Ladislav Loukota | Diskuze:
Sopky jsou vesměs pokládány za nástroj zkázy. Profesor geochemie však upozorňuje, že popel, který vychrlí, pro nás může být spásou.
Koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře a oceánech překračují únosnou hladinu. Vědci proto hledají způsoby, jak emise tohoto skleníkového plynu, který otepluje planetu, snížit. A zabývají se i tím, jak jeho 'přebytky' z atmosféry odstranit.
Jedním ze způsobů, jak jeho koncentraci redukovat, může být ukládání sopečného popele do oceánů a moří. Touto možností se zabývá profesor oceánské geochemie Martin Palmer ze Southamptonské univerzity.
Jáchyme, hoď ho do moře
Někteří vědci uvažují o tom, že vulkanický popel by se mohl rozprašovat vysoko do atmosféry. Tam by měl odstínit určité procento slunečního svitu, a tak snížit globální teplotu. Profesor Palmer se však inspiroval tím, co se s popelem stává poté, co z atmosféry sestoupí níž na mořskou hladinu.
Vulkanický popel v oceánech slouží k takzvané fertilizaci, se mimo jiné stává potravou vedoucí k rozmnožení jednobuněčných organismů, které po konci svého života klesají ke dnu. Tím, že klesnou, ukládají uhlík na mořské dno a odčerpávají ho z moří, potažmo z atmosféry.
Metoda se dá přirovnat k výsadbě velkého množství stromů, které odčerpávají oxid uhličitý z atmosféry a pak jsou pohřbeny, aby plyny nevrátily zpět.
Martin Palmer navrhuje, abychom v oceánech a mořích uhlík ukládali řízeně.
Jednoduchý recept
Palmerova data ze studie zveřejněné v žurnálu Anthropocene ukazují, že na odstranění 55 kilogramů oxidu uhličitého by byla potřeba do moře shodit tunu popela. To nevypadá příliš efektivně. Účinnost však může být vyšší, když popel bude do moře vpraven na vrcholu sezóny, tedy v době, kdy jsou mikroorganismy v mořích nejaktivnější.
Vulkanického popele je přehršle a je levný, takže i transport desítek tisíc tun by vyšel podle studie desetkrát levněji než jiné geoinženýrské postupy.
"Lidmi řízené dodávání popela by pouze posílilo přirozené procesy, které se už dávno dějí na naší planetě. Byl by to jednoduchý postup, ke kterému bychom nepotřebovali vymýšlet nějaké složité technologie. Metoda přitom může odčerpat oxid uhličitý z atmosféry až na dlouhé tisíce let," píše ve své studii Martin Palmer.
Budeme hnojit oceány?
Je zřejmé, že pokud se nepodaří snížit emise oxidu uhličitého změnou technologií, nezbyde než uvažovat o řešení, jak ho z atmosféry dostat... jinými způsoby. A jedním z nich může být i ten který popisuje profesor Palmer.