Od autonehod po sportovní poranění je řada lidí každý den vystavena poškození vnějších nervů. Situace obvykle neohrožuje život přímo, vede však k necitlivosti, slabosti či pocitům šimrání v poškozených prstech, rukou či nohou. Právě v nich se ukrývá tzv. periferní nervová soustava (PNS), tedy soustava nervů s vyloučením nejkritičtější centrální nervové soustavy (mozku a míchy). Poranění PNS může rapidně zhoršit kvalitu života, nový implantát stimulující elektrickým proudem regeneraci nervů je proto v léčbě krokem kupředu.

Už žádné taháky, stačí si skripta přečíst psaná ve speciálním stylu písma a učivo do hlavy poleze téměř samo. Tedy alespoň to tvrdí jeho tvůrci, australští vědci, kteří ho úspěšně vyzkoušeli na vysokoškolských studentech. Princip je prostý: Písmo je tak trochu děravé a má nezvyklý sklon, a tak se musí lidé na jeho četbu řádně soustředit.

Stanou se chytré telefony budoucností vědeckého měření? Za poslední dekádu se na tuto otázku zeptaly mnohé vědecké týmy, i v tomto segmentu věda spíš než skokem v podobě přelomové aplikace postupuje po menších krůčcích. Nejnovějším průlomem je možnost využít chytrý telefon k detekci jedovatého olova v pitné vodě.

Až čtyřistakrát silnější než magnetická rezonance – právě takové intenzity dosáhlo magnetické pole, které krátce vytvořil tým japonských vědců. Ačkoliv pokus neměl dlouhého trvání a skončil "ohňostrojem", dokazuje naše lepšící se schopnosti kontrolované manipulace s elektromagnetismem.

Pokrok jako ze stránek sci-fi románu - tím se minulý týden pochlubily dva vědecké týmy, kterým se podařilo obnovit motoriku u pěti experimentálních pacientů. Dosáhli toho zavedením implantátů stimulujících elektrickou činnost do jejich míchy. Ačkoliv kliničtí pacienti ještě nedosáhli plného zotavení, všem pěti se i přes původní paralýzu vrátila omezená schopnost chůze. 

Ledovce pomalu ubývají z povrchu planety. Ačkoliv tato skutečnost neplatí nutně univerzálně - třeba ve vnitrozemí Antarktidy zřejmě masa ledu díky sněžení narůstá - část vědců se obává, že v horizontu několika dekád bude trend řetězového tání nezastavitelný. Co kdybychom však neřešili jenom omezování vypouštění oxidu uhličitého do atmosféry a pokusili se tání zastavit přímo na místě? Nová studie publikovaná v časopise Evropské unie geologických věd na do nachází odpověď.