Až čtyřistakrát silnější než magnetická rezonance – právě takové intenzity dosáhlo magnetické pole, které krátce vytvořil tým japonských vědců. Ačkoliv pokus neměl dlouhého trvání a skončil "ohňostrojem", dokazuje naše lepšící se schopnosti kontrolované manipulace s elektromagnetismem.

Pokrok jako ze stránek sci-fi románu - tím se minulý týden pochlubily dva vědecké týmy, kterým se podařilo obnovit motoriku u pěti experimentálních pacientů. Dosáhli toho zavedením implantátů stimulujících elektrickou činnost do jejich míchy. Ačkoliv kliničtí pacienti ještě nedosáhli plného zotavení, všem pěti se i přes původní paralýzu vrátila omezená schopnost chůze. 

Ledovce pomalu ubývají z povrchu planety. Ačkoliv tato skutečnost neplatí nutně univerzálně - třeba ve vnitrozemí Antarktidy zřejmě masa ledu díky sněžení narůstá - část vědců se obává, že v horizontu několika dekád bude trend řetězového tání nezastavitelný. Co kdybychom však neřešili jenom omezování vypouštění oxidu uhličitého do atmosféry a pokusili se tání zastavit přímo na místě? Nová studie publikovaná v časopise Evropské unie geologických věd na do nachází odpověď.

Můžeme klimatickým změnám čelit i jinak, než jenom omezováním vypouštění oxidu uhličitého? Nová studie Illinoiské univerzity přišla s kalkulacemi klimatického dopadu hypotetické solární megaelektrárny na Sahaře. Zjistila při tom, že krom výrazných energetických zisků by podobný projekt ochladil oblast do té míry, že by na Saharu začalo proudit více srážek.

Energetická krize lidské civilizace působí v řadě ohledů paradoxně. Nejenže pod našima nohama rotují obří kvanta rozžhavené horniny, ale Země navíc obíhá kolem 4,6 miliardy let explodující koule horkého plazmatu, které říkáme Slunce. I přesto máme problém z obou těchto zdrojů smysluplně získat dost energie, a jsme tak závislí hlavně na fosilním palivu vzniklém z předešlých mrtvých obyvatel planety. Na Zemi však rozhodně existuje jeden druh, který "solární energii" ke svému chodu majoritně využívá – jde o rostliny závislé na fotosyntéze. Nová studie Cambridgské univerzity přispěla k tomu, abychom jejich metodu jednou mohli začít využívat v energetice i my.

Co kdybychom kvůli odříznutí škodlivé tkáně nemuseli otevírat pacientovo tělo, ale mohli skalpel "sestavit" uvnitř těla samotného? Právě tímto směrem kráčí aktuální čínská studie, které se podařilo dosáhnout pokroku na poli manipulace a kontroly nanočástic. Je to už třetí významný pokrok v medicínské nanotechnologii v tomto roce.