Saturn díky svému systému prstenců pravidelně vyhrává planetární soutěže krásy. Jeho prstence se skládají z nespočetného množství kamenného a ledového „smetí“, které z dostatečné dálky působí nádherně vyhlazeným dojmem.

Stojíme na počátku nové, vzrušující éry dobývání vesmíru, kdy hlavní otěže pomalu převezmou soukromé společnosti. Rychlý rozvoj a úspěchy SpaceX či United Launch Alliance ukazují, jak efektivní může být kosmický program, pokud zbaven byrokratických obstrukcí a inženýři nejsou odkázáni na politiky řídící se pouze výzkumy veřejného mínění. V porovnání s překotně se rozvíjejícím soukromým sektorem to vypadá, že americká agentura NASA v současnosti ztrácí dech. Nemluvě o potížích ruského Roskosmosu. 

Exoplanet, tedy planet mimo naši sluneční soustavu, už známe přes tisícovku. Ve většině případů jsou ale příliš daleko a příliš matné na to, abychom je mohli s pomocí stávajících dalekohledů pozorovat přímo.

47 Ursae Majoris, HD 149026, PSR 1257+12... tohle všechno jsou současná označení hvězd, kolem kterých obíhají jedny ze stovek objevených exoplanet. Až k nim ve vzdálené budoucnosti dorazí lidé, nebude od věci mít pro tyto světy nějaké praktičtější jméno.

Není složité si domyslet, kde přišly antarktické Krvavé vodopády ke svému strašidelnému jménu. Složitější ale bylo zjistit, odkud se jejich charakteristická barva bere. Původně byly podezřívány červené řasy, ale „viníkem“ je nakonec staré dobré železo.

Fanoušci Hvězdných válek, jejichž nadšení nedávno rozvířila nová ukázka z připravované sedmé epizody vesmírné ságy, samozřejmě dávno ví, že jejich milovanému vesmíru vládne tajemná Síla, prostupující veškerý prostor.