Jaký je původ starověkých Řeků?

- Člověk autor: Jan Toman

Paris a krásná Helena, Agamemnón, nešťastný Achilles, Odysseus, Théseus, nebo král Mínós a jeho labyrint s děsivým Minotaurem. Ale také Homér, Platón, Eurípides, Aristotelés či Alexandr Makedonský. O hrdinech starých řeckých bájí, stejně jako řeckých dramaticích, vojevůdcích, státnících a filosofech, musel slyšel každý. Společně koneckonců dali základ celé naší civilizaci. Jaký je ale původ starých Řeků? 

Knósské tanečnice

Knósské tanečnice,zdroj: Profimedia.cz

Odkud do východního středomoří přišli, jaké další migrační vlny museli vstřebat a náleželi všichni k jednomu etniku? Při zodpovídání těchto otázek byli donedávna vědci stejně bezradní jako zajatci Mínóova labyrintu. Naštěstí dlouho nezůstali s prázdnýma rukama. Zatímco Thésea vedla pověstná Ariadnina nit, vědcům pomohly moderní molekulárně-biologické metody.

Už prvotní studie genetické výbavy dávných Evropanů odhalily, že první zemědělci na kontinent dorazili v sedmém tisíciletí před naším letopočtem z oblasti dnešního Řecka a Malé Asie. Území, které později ovládla starořecká civilizace, tedy patrně hrálo klíčovou úlohu v kulturních dějinách kontinentu od samého počátku.

O tom, co se dělo v prvních tisíciletích po příchodu zemědělců, zatím příliš nevíme. Řecká centra doby bronzové ale naštěstí vyprávějí úplně jiný příběh. Jednak se o nich můžeme dočíst v Homérových eposech Ilias a Odyssea, respektive spisech pozdějších řeckých historiků. Ze stejné doby ale také pochází mnoho archeologických nalezišť, mezi jinými úžasně zachovaná sídla v Mykénách či Knóssu na ostrově Kréta.

Tajemství starověkých ostatků

V neposlední řadě má v době bronzové původ řada řeckých kosterních nálezů. Právě ty, respektive DNA, kterou obsahují, vědci podrobili genetické analýze.

Zaměřili se zejména na dvě velká kulturní centra bronzové doby – mínojskou civilizaci s těžištěm na ostrově Kréta a o něco pozdější mykénskou kulturu, která ovládala větší část jižního Řecka z pevnosti v Mykénách na Peloponéském poloostrově. Nakonec se výzkumníkům podařilo shromáždit genetické údaje od 19 starověkých obyvatel východního středomoří. Převážně šlo o příslušníky jedné ze dvou výše jmenovaných civilizací, ale pro srovnání byla zahrnuta také DNA jednoho z prvních evropských zemědělců a několik pozůstatků z Malé Asie.

Dávný zemědělec se nepřekvapivě zařadil z genetického hlediska mezi své soukmenovce z Řecka a Malé Asie. Mladší jedinci z Malé Asie ale z genetického hlediska překvapivě "spadli" kamsi mezi dávné zemědělce, jižnější blízkovýchodní etnika a východnější populace z Arménie, Íránu a Kavkazu. Na genetickém složení místních populací se tak ne zrovna málo podepsala migrace ze sousedních oblastí.

Co prozradilo DNA?

Mínojci a Mykéňané mohou, podobně jako obyvatelé Malé Asie, největší část svého genofondu odvozovat od prvních zemědělců v oblasti. V menší míře u nich ale nalezneme také vlivy z Arménie, Íránu a Kavkazu. Původně jde patrně o genetické stopy etnik ze severněji položené Eurasijské stepi. Zatím ale není jasné, jak se do genomu Mínojců a Mykéňanů dostaly – zda migrací z Malé Asie nebo ze severu přes Balkán.

Jinak ovšem Mínojci, zejména ti z východu a jihu ostrova, a Mykéňané oplývali etnicky poměrně homogenními populacemi. A to i přesto, že čile obchodovali s okolními mocnostmi. Od sebe navzájem se znatelně, i když nijak zásadně, také odlišovali. Hlavně tím, že Mykéňané vykazovali slabší vlivy z východu. Kdy přesně došlo k obohacení jednotlivých populací genetickými variantami z jihu a východu, potažmo zda šlo o velké migrační vlny, nebo pomalé prolínání populací, zatím není jisté. Leccos ale jistě napoví budoucí studie.

Kromě toho se vědcům podařilo ověřit výsledky molekulárně-biologické studie na srovnání s dobovými malbami a uměleckými předměty. I podle genetických ukazatelů měli být Mínojci a Mykéňané snědší, s tmavými vlasy a tmavýma očima. Genetické složení tehdejších populací navíc víceméně odpovídalo dnešnímu stavu na příslušných místech, snad jen s další pozdější příměsí eurasijských genetických variant.

Významnější než nějaká přelomová zjištění jsou tak negativní výsledky. Většinu genofondu starověkých Řeků lze odvodit od zemědělců, kteří oblast osídlili před zhruba 9000 lety. Vlivy z východu jsou znatelné, ale nijak extrémní. Další vlivy, o kterých se často uvažovalo, například z Egypta nebo od Féničanů, jsou zanedbatelné. Třebaže tedy okolní vyspělé civilizace mohly mít na rozvoj starověkého Řecka vliv, ten rozhodně nebyl zprostředkovaný velkou migrací jejich příslušníků na Krétu či do pevninského Řecka.

Zdroj: Lazaridis I, Mittnik A, Patterson N, ... & McGeorge PJP (2017): Genetic origins of the Minoans and Mycenaeans. Nature 548.

Tagy: DNA genetika starověk dějiny a fakta věda a poznání molekulární biologie antické Řecko

Zdroje: Vlastní