Dnes víme o zhruba čtyřech tisících exoplanetách. Existuje mezi nimi i jeden speciální typ, který neznáme z naší Sluneční soustavy a který se nazývá "horký Neptun". Jde o plynné obry, které jsou zároveň znatelně menší než Jupiter - velikostí a hmotností jsou podobné planetě Neptun či Uran. Obíhají ovšem většinou v těsné blízkosti své mateřské hvězdy, což vede k tomu, že se silně zahřívají a jejich plynný obal je velmi horký. Odtud plyne i jejich název "horké Neptuny". Toto silné zahřívání a vystavení intenzivnímu záření mateřské hvězdy zblízka má ovšem své následky.

"Vyšší" organismy se při výměně genetické informace omezují takřka výhradně na sex. Ať už jde o rostliny, houby, živočichy nebo prvoky, jiná než přísně regulovaná pohlavní cesta výměny genů prakticky nepřichází v úvahu. Jak by řekl Jára Cimrman: "Nuda nuda, šeď šeď". Zato takové bakterie si mohou dovolit učiněné zvrhlosti. Jednou z nich je přímý příjem DNA z prostředí odborně zvaný transformace. Problém je, že transformaci donedávna nikdo přímo nepozoroval, natož aby zmapoval detaily tohoto procesu. S pomocí moderních molekulárně-biologických a mikroskopických technik se nám ale transformace dostala na dosah.

Ačkoliv se tempo populačního růstu postupně celosvětově snižuje, vize budoucnosti lidstva je nemilosrdná – stále míříme k 9 až 11 miliardám lidí na planetě. Dojde-li na radikální prodloužení lidského života, může tento počet růst ještě více. Chceme-li nakrmit lidstvo na stále méně stabilní planetě, nebude zřejmě jiná možnost, než sáhnout po geneticky upravených plodinách. Unikátní americký výzkum nyní přišel s metodou, jak pomocí promování specifických genů navýšit biomasu rostlin až o 40 procent.

Zabalit slepici do hlíny, upéct a potom krustu i s pery sloupnout. Kdo by řekl, že podobným způsobem kdysi vznikly i jedny z nejvýznamnějších ptačích zkamenělin. Pravda, roli obyčejné hlíny zastala pryskyřice, z níž se po odpaření těkavých terpenů a dalších chemických přeměnách stal jantar. Jinak ale události nabraly stejný spád, jako když si kdysi lidé chtěli připravit drůbež. Díky tomu v barmském jantaru z jihovýchodní Asie nacházíme mimořádně zachovaná pera ptáků, kteří se zdejšími lesy proháněli v období křídy. Jak potom ukazuje nejnovější výzkum, před 99 miliony let nabýval ptačí pokryv těla nevídaných podob a mohl zahrnovat dokonce i nápadná, ale lehce vytrhnutelná pera s rolí důmyslné návnady.

Čínská sonda Čchang-e 4 ve čtvrtek v noci našeho času provedla historicky první úspěšné přistání automatického (i kteréhokoliv jiného) plavidla na odvrácené straně Měsíce. Potvrdila to (po jisté periodě nejistoty) čínská národní kosmická agentura. Říše středu si tím připsala významné prvenství svého kosmického programu i nevyhlášeného nového závodu o Měsíc. Proč se vlastně naše nejbližší oběžnice objevuje opět stále častěji v hledáčku velmocí?

Je tomu víc než tři roky, co se sonda New Horizons stala naší první sondou, která dosáhla trpasličí planety Pluto. Její mise však průletem kolem této vzdálené výspy sluneční soustavy neskončila. Poslední den uplynulého roku totiž New Horizons úspěšně prolétla kolem dalšího, nápadně menšího tělesa Ultima Thule. Po mnoha hodinách čekání nyní poslala na Zemi i první ostřejší snímky - těleso na nich vypadá jako takový "větší" sněhulák. Jedná se o vůbec nejvzdálenější těleso sluneční soustavy, kolem kterého prolétla pozemská sonda.