Nedostatečná léčba mozkových funkcí je jednou z velkých bolístek moderní medicíny. Ačkoliv lékařská věda zvládá transplantaci jiných orgánů, vyvíjí nanoléčiva a stojí zřejmě i na pokraji léčby rakoviny, mozek do značné míry stále zůstává velkou neznámou. Snad však svítá na lepší časy - další výzkum v řadě potvrdil, že již půlstoletí máme k dispozici látky, které výrazně zlepšují schopnost mozku sebe sama opravovat. Říkáme jim však psychedelika.

Postupné selhání paměti, kognitivních i motorických funkcí je zřejmě nejvýznamnější důvod toho, proč se tolik lidí obává svého života po šedesátce. Naše osobnost a celé já pramení ze zkušeností a paměti. Nevyhnutelná degradace pojící se s demencí či souvisejícími degenerativními chorobami proto oprávněně vzbuzuje neklid. Nová práce, která průběh demence experimentálně zvrátila, však vzbuzuje naději na změnu.

Snad jenom málokdo se může pochlubit bezproblémovou pamětí. Nejde pouze o přirozené zhoršování naší schopnosti vybavit si znovu vzpomínky – paměť je likvidována i celou řadou neurologických chorob. Právě těmto pacientům nyní dává naději první úspěšná demonstrace paměťového implantátu zlepšujícího "externě" schopnost znovuvyvolání vzpomínek, který předvedli vědci na americkém Wake Forest Baptist Medical Center.

Lysohlávky, lidově "houbičky", jsou známé obsahem halucinogenních látek se silným vlivem na lidskou psychiku. V našich končinách představují především rekreační drogu, na jiných místech a v jiných kulturách jsou ale využívány i k meditaci či navození stavů mystického vytržení. Zatímco samotné halucinace, stejně jako doprovodné změny vnímání a prožívání navozené při požití "houbiček", trvají jen několik hodin, drobnější psychické změny doznívají ještě mnoho týdnů. Nebylo by tak možné lysohlávky využít k léčbě některých psychických chorob? 

Představte si, že se jednoho dne probudíte a uvědomíte si, že jste mrtví. Nesmysl? Ne, jedna z nejpodivnějších nemocí, která je tak vzácná, že se o ní téměř neví. Pacienti si při něm myslí, že jsou po smrti, nemají vnitřnosti, zahnívají nebo že rovnou neexistují.

Psychopata údajně poznáte třeba podle ušních lalůčků nebo podle toho, že se "nenakazí" zíváním. Jak se ale liší jejich mozky od mozků běžných lidí?