Vedení americké vesmírné agentury NASA dalo zelenou unikátní misi, která bude navíc první svého druhu v historii kosmických letů. V rámci této mise by měl v roce 2034 na povrchu Saturnova velkého měsíce Titan přistát velký vrtulový dron Dragonfly (česky Vážka). Jeho úkolem bude po další nejméně dva roky provádět letecký průzkum Titanu, prokládaný řadou mezipřistání, během nichž bude dron analyzovat organické chemické sloučeniny a jiné materiály, nacházející se na povrchu tohoto měsíce. Půjde o první vícerotorový dron odlišný od jednoduché helikoptéry, vypuštěný do atmosféry jiného světa. Mnozí vědci budou v rámci této mise pracovat po velkou část svého života.

I když se hledání mimozemského života často zjednodušuje na "nalezení mikrobů", ve skutečnosti je možné život detekovat i nepřímo. Zejména v případě exoplanet se tak mluví o hledání biosignálů třeba ve formě specifických plynů, které snad budou teleskopy umět odhalit i na vzdálenost mnoha světelných let. Pro podobné pátrání však nemusíme jít jenom do cizích hvězdných systémů. Také na Marsu usilovně probíhá hledání potenciálního biosignálu ve formě metanu. Zatím však mnoho výsledků nepřineslo.

Před sto lety lidé věřili, že na Marsu bují civilizace. Dnes víme, že by na jeho povrchu měl problém přežít i ten nejodolnější pozemský život. Jak podle dálkového průzkumu, tak podle výzkumných sond, které na Marsu přistály, může dnes rudá planeta hostit v nejoptimističtějším případě pouze malé populace vysoce odolných mikrobů. Nemohlo tomu ale být jinak v minulosti? Podle vědců se před miliardami let na povrchu Marsu rozkládaly celé oceány. Nový výzkum potom naznačuje, že tekutá voda mohla na povrchu Marsu vydržet velmi dlouho – možná do doby před jednou miliardou let, nebo ještě déle…

Jedna věc je dopravit lidi na Mars a věc druhá umět na rudé planetě žít... a přežít. Evoluční biolog Scott Solomon z Riceovy univerzity soudí, že by mohlo kolonizování vesmíru a jeho planet zapříčinit vývoj nových druhů člověka. Důvod je jasný – v cizích podmínkách by lidským kolonizátorům mutovaly geny.

Pokud chceme jednou na Rudé planetě zapustit kořeny, bude k tomu potřeba najít a extrahovat i místní zdroje vody. Zdá se však, že nedostatku životodárné tekutiny se na Marsu bát nemusíme. Nová studie s využitím radaru pronikajícího hluboko pod marťanský povrch totiž odhalila, že u severního pólu Marsu je vody možná až příliš mnoho.

Za několik dnů to bude rok, co sonda InSight 5. května 2018 vzlétla ze Země na Mars. Modul, který přistál na povrchu Rudé planety 26. listopadu 2018, se oproti jiným, dřívějším sondám a roverům vyznačuje především svým seismometrem. Je to vůbec poprvé, co supercitlivý detektor otřesů na Marsu přistál - marsovští vědci si od zařízení slibovali potvrzení či vyvrácení vnitřní aktivity Marsu. A právě to nyní potvrdila první skutečná detekce marťanského zemětřesení!